Hledání neradostné minulosti

Internetové stránky mapující práci komunistické Státní bezpečnosti na Jičínsku usvědčují nynější ministerstvo vnitra z laxního přístupu k těm, které StB pronásledovala.

Bohužel ani po dalším šetření se nepodařilo prokázat existenci svazků založených k vaší osobě. Dopis tohoto znění obdrželo devět desetin z třiceti tisíc lidí, kteří požádali o možnost nahlédnout do materiálů, které na ně komunistická tajná policie vedla. Přitom opak může být pravda. Svědčí o tom případ Radka Pavlovce z Nové Paky.

Muž, na jehož případě se podařilo poukázat na mezery v práci ministerstva, to v životě rozhodně neměl lehké. Ještě jako student poznal slast "nejhumánnější společnosti". Na jaře 1948 po smrti Jana Masaryka napsal na podstavec sochy TGM v Nové Pace: Tomáši, KSČ ti zabila syna. "Tenkrát na mě ještě nepřišli," vzpomíná Pavlovec, který je přesvědčen, že Jan Masaryk byl zavražděn.

Past sklapla o něco později. Kvůli buržoaznímu původu a aktivní práci ve skautském hnutí byl vyhozen z vysoké školy, kde studoval elektrotechniku. Společně se svými známými se v roce 1952 rozhodl k emigraci do západního Německa. Sportovní letadlo, kterým chtěli odletět, bylo již připravené. Nešťastnou náhodou byl plán vyzrazen několik hodin před útěkem.

Pavlovec byl odsouzen za vlastizradu na deset let. V jáchymovských lágrech, kterými prošel, se mu podařilo sestrojit krystalku, snad jediný rozhlasový přijímač, který měli vězni v celém tehdejším Československu k dispozici. Kdosi ho však udal a soud mu vyměřil dalších dvacet měsíců. Z vězení se vrátil těsně před velkou amnestií v roce 1960. Poté pracoval jako dělník. V roce 1968 spoluzakládal K 231 (organizaci politických vězňů) v Nové Pace. Po okupaci sovětskými vojsky se o něj velmi zajímala StB, jeho děti nesměly studovat. V roce 1978 odešel v rámci akce Asanace do Rakouska. Domů se vrátil v prosinci 1989, od té doby střídavě pobývá v Nové Pace a v Rakousku.

O nahlédnutí do svazků požádal okamžitě, kdy to zákon umožnil, tedy v roce 1997. Ke svému překvapení zjistil, že jeden obsahuje pouze materiály z roku 1950, ačkoliv věděl, že tajná policie se o něj zajímala i po emigraci. Proto se obrátil na šéfa archivní a spisové služby, která má dokumenty StB na starosti, Jana Frolíka s tím, že k jeho "nepřátelské" osobě se vztahují další dva svazky: "Stavař" a "Vystěhovalec". Frolík mu po měsíci odpověděl, že tyto materiály byly skartovány.

Když se chce...

O čtyři roky později, tedy letos v červnu, proběhla v Jičíně výstava věnovaná prvnímu, druhému a třetímu odboji na Jičínsku, kterou uspořádal zdejší okresní úřad s Dokumentačním střediskem pro lidská práva. Zároveň s ní vznikly internetové stránky http://odboj.jicinsko.cz. Jejich tvůrce, někdejší disident Stanislav Penc, tu zveřejňuje seznamy zaměstnanců a spolupracovníků Státní bezpečnosti v regionu. A také takzvané plány StB z let 1968–1976.

Mezi nimi se nachází sedmnáct stran věnovaných činnosti Radka Pavlovce v 60. a 70. letech. Tedy dokumentů, o nichž archivní a spisová služba tvrdila, že nejdou dohledat. "V akci bylo zjištěno, že objekt udržuje styky s osobami, které byly odsouzeny za protistátní činnost jak v místě bydliště, tak mimo něj," praví se o "Stavařovi" například v materiálu z 11. prosince 1974. A kdo jsou, pro zajímavost, ony osoby? Například Lumír Salivar, švagr Josefa Škvoreckého, který šířil zahraniční tiskoviny s antisocialistickou tematikou.

Z materiálů se dozvěděl i jména svých udavačů. "Překvapilo mě, kolik jich bylo v K 231," říká smutně. Jak se tváří udavači, s nimiž se občas setká? "Jeden z nich byl dokonce člen mé rodiny. Už se mi omluvil," krčí rameny Pavlovec. Aby nemluvil jen o smutných věcech, ukazuje tenisové kurty za domem, které kdysi vybudoval s otcem. "Když nám dům v šedesátém roce ukradli, nastěhovali se sem dva komunističtí pohlaváři. Kurty rozorali, zasázeli sem brambory a postavili králíkárnu. Všechno jsme museli dát do původního stavu," mává rukou.

0 nahlédnutí do svazků Státní bezpečnosti může požádat každý na adrese: ministerstvo vnitra, odbor utajovaných skutečností archivní a spisové služby, poštovní přihrádka 21/ASU, 170 34, Praha 7. Úředníci jsou povinni do 90 dnů odpovědět a sdělit mu, zda požadované materiály existují. Při vyhledávání se zatím používají takzvané objektové svazky, v nichž jsou informace o tom, zda požadovaný svazek byl či nebyl skartován. Pokud existuje, dotyčný si na telefonním čísle 040/31458 dohodne návštěvu na pracovišti ministerstva vnitra v Pardubicích. Předložené materiály si může okopírovat, nynější taxa činí pět korun za stránku.

Stanislav Penc se pokouší vyčistit Augiášův chlév bývalé StB na Jičínsku.

Jičínská vlaštovka

Zveřejnění materiálů jičínské StB na internetu ukázalo, že lidé se o své minulosti mohou dozvědět vice, než se dosud předpokládalo. Že lze dohledat a rekonstruovat dokumenty, které byly zničeny. "Komunisti tu jsou kvůli tomu rozžhavení doběla," usmívá se Penc v idylickém prostředí svého statku v Milkovicích na Jičínsku. Strach ale nemá. "Nedopustil jsem se ničeho protizákonného. Naopak. Naplňuji nedávno schválenou novelu, podle níž by měly být svazky StB zpřístupněny," konstatuje muž, který se mimo dokumentace činnosti tajné policie věnuje chovu i propagaci oslů a koz. Ohlasy jsou prý veskrze kladné, ačkoliv se najdou výjimky. "Někdo navádí místní novináře, aby zjišťovali, co jsem zač, co to dělám, kde beru peníze a podobně," poznamenává a přitom v nice třímá vidle na kydání hnoje.

"Oni ti bývalí estébáci jsou dost zbabělí. Nedávno jsem jednoho potkal a vpálil mu to přímo do očí. Zablekotal, že to není pravda a utekl," kroutí hlavou Penc. Podle někdejšího chartisty mají lidé o minulost stále zájem. "Není pravda, že už to nikoho nezajímá. Naše stránky během čtyř dnů navštívilo přes čtyři tisíce lidí," vypočítává.

Penc má obdobné smutné zkušenosti s prací ministerstva vnitra. "Také mi napsali, že materiály o mé osobě byly skartovány v prosinci 1989. Přitom vím, že existují. Některé dokonce vyšly ve sbornících vydávaných Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu," bilancuje. Dodává: "Rozhodně nejde o ojedinělou záležitost."

Nejde to?

Představitelé archivní služby ministerstva vnitra se hájí tím, že postupují v souladu se zákonem. To je sice pravda, ale na druhou stranu je nutné dodat, že se většinou neobtěžují tím, aby pátrali v dalších dokumentech. "I svazek, který byl skartován, lze rekonstruovat. Je potřeba pouze nahlédnout například do ročních plánů StB, podle nich zjistit, jací agenti byli na ,nepřátelskou osobu' nasazeni. A z jejich svazků pak získat žádané údaje," vysvětluje bývalý náměstek Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Pavel Žáček. To, že podobná šetření zaměstnanci ministerstva neprovádějí, přisuzuje jejich pohodlnosti. "Byla by to prostě práce navíc."

Zástupce ředitele archivní a spisové služby Pavel Bonhofer výtky odmítá. "Děláme, co můžeme. Pokud má někdo pocit, že jsme něco odflinkli, klidně to prověříme znovu." Na pomoc si bere zákon, který říká, že ministerstvo je sice povinné poskytnout těm, jež StB špehovala, veškeré materiály, které se jich týkají, ale pouze v případě, že to dovolují technické možnosti. "Ty zatím nemáme. Proto dosud nejsou zpracovány roční plány StB, o nichž mluvíte." Bonhoferovu obhajobu práce úřadu ale zpochybňují další svědci. "Žádal jsem o možnost nahlédnout do svazku agentky s krycím jménem Roman. Napsali, že tato žena není vedena jako spolupracovnice StB. Přitom v registru svazků, kde jsou jména všech spolupracovníků, je uvedena. Dokonce dvakrát," stýská si zaměstnanec ÚDV, který si nepřál být jmenován. Sám ředitel Frolík nedávno přiznal, že v archivech StB vládl po roce 1989 obrovský nepořádek. Zmizely například svazky o emigrantech v Kanadě nebo spis exministra vnitra Rudolfa Baráka. Bývalý ministr vnitra lidovec Richard Sacher si zase nechal přenést materiály týkající se Charty 77 do své kanceláře. Zpět je vrátil až jeho nástupce Ján Langoš. Ovšem bez jakékoliv evidence.

Lze se státními úředníky pohnout, aby postupovali pružněji? Nebo je nutné postupovat úplně jinak? Jako schůdná cesta se podle Žáčka jeví založení dokumentačního střediska totality, jež by nepodléhalo přímo ministerstvu vnitra. V jeho rámci by působili "vyšetřovatelé", kteří by prohledávali dosud nezpracované dokumenty. K tomu ale zatím chybí jakákoliv politická vůle. Vznik institutu totiž smetla minulá Poslanecká sněmovna jako naprosto zbytečnou věc.

Penc si přeje, aby další nevládní organizace postupovaly stejně jako dokumentační středisko na Jičínsku. "Bylo by dobré, aby vznikly podobné stránky i v jiných regionech. Je potřeba spolupracovat s okresními archivy, kde jsou například materiály bývalé KSČ. Lidé musejí vyvíjet tlak na státní instituce a nenechávat si informace pro sebe," uzavírá.

Karel Vrána

Korespondence jak z Kafkova románu.