Volné ruce špiónů

"Socialismus si bude nadále upevňovat pozice. Dá se očekávat, že imperialisté v čele s USA se budou snažit bránit tomuto vývoji brutálním násilím, ozbrojeným vměšováním i otevřenou agresí." Za zveřejnění této věty může v České republice roku 2002 dostat novinář až pět let vězení. Jde totiž o doslovnou citaci ze čtyřicet let starého "Perspektivního plánu čs. rozvědky", který je s řadou jiných – a zajímavějších – dokumentů bolševické špionáže dodnes chráněn nálepkou státního tajemství. I to je možné v zemi, kde už čtyři měsíce platí zákon o zpřístupnění svazků StB.

Akce Manuel

Zákon o zveřejnění estébáckých dokumentů je totiž omezen jinou právní normou – zákonem o utajovaných skutečnostech. Zjednodušeně řečeno, když správci archivů StB na vnitru či na obraně nebudou chtít něco ze zpřístupněných informací předat veřejnosti, prostě to jen označí "tajné" podle jiného zákona.

Trik objevil badatel Československého dokumentačního střediska Radek Schovánek, když požádal o zpřístupnění zmíněného plánu rozvědky a návrhu, kterým ministerstvo vnitra v 60. letech upravilo rozpis pravomocí pro udílení odměn na rozvědce. (Například od náčelníka oddělení mohl tehdy agent dostat nanejvýš dvě stovky, ale od šéfa rozvědky celých pět tisíc korun.) Oba dokumenty, které má Respekt k dispozici, obsahují až na pár uvedených čísel výhradně ideologické fráze a jejich utajení může samo o sobě vyvolat spíš úsměvné asociace s Kocourkovem. Nicméně díky neuspokojené žádosti badatele Schovánka vyšlo najevo, že současná administrativa utajuje prakticky celý archiv komunistické rozvědky včetně dokumentů o spolupráci totalitního režimu na světovém terorismu nebo práce zdejších špionů v žoldu KGB proti Severoatlantické alianci a českému exilu.

V neprůstřelné ochraně bolševických tajností je jedna výjimka: Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Jeho pracovníci měli k dokumentům komunistické éry dlouho prakticky neomezený přístup, až jim ho v roce 1999 odebral dlouholetý komunista a Zemanův ministr vnitra Václav Grulich. Na jeho zásah jsou jim dokumenty z archivu od té doby zpřístupňovány po jednotlivých kusech a jen tehdy, pokud je badatelé znají z odkazu jiných zdrojů a dokáží je konkrétně označit. I tak pracovníci ÚDV zveřejnili informace o spolupráci české a kubánské rozvědky na školení tisícovky teroristů pro Latinskou Ameriku ve čtyřicet let staré "operaci Manuel". O materiálu se dozvěděli jen proto, že před časem o něm vyšly informace v italském tisku. Veřejnost dodnes nedostala šanci seznámit se s dokumenty o školení Palestinců v českých výcvikových táborech v osmdesátých letech či dozvědět se o podpoře teroristických Rudých brigád v sedmdesátých letech. Stejně tak se nelze seznámit se zprávami o škodách, které desítky československých rezidentů i domácí komunistická kolaborace působily celá léta na příkaz Sovětského svazu zemím svobodného světa.

"My to odtajnit nemůžeme. Ten archiv dostal od minulé vlády statut zvláštního archivu, a je tudíž tajný," říká k věci šéf současné rozvědky František Bublan. Odtajnit utajené může jenom vláda, ale šéf rozvědky v té věci aktivitu vyvíjet nehodlá. "Souhlasím, že věci z padesátých a šedesátých let by mohly být odtajněny," říká Bublan. "Zbytek by ale měl být přístupný jen ÚDV". A jak se k věci zachová Špidlova vláda? "Zatím nebudeme navrhovat žádné změny" říká staronový ministr vnitra Stanislav Gross.

Jičínský internet

Nicméně to neznamená, že by nový zákon o zpřístupnění svazků StB neměl smysl. Norma od března funguje a vyjma archivů rozvědky, nezpracovaných dokumentů a ministerstvem obrany dosud uzavřených archivů vojenské kontrarozvědky i rozvědky je lidem přístupno skoro všechno archivní bohatství. Od počátku platnosti zákona si požádalo o informace asi pět tisíc žadatelů. Ministerstvo zatím stačilo vyhovět necelé tisícovce.

Ojedinělá akce se v této souvislosti udála na Jičínsku. Bývalý disident Stanislav Penc připojil k internetovým stránkám o kulturním životě v oblasti i materiály okresní správy StB z let 1968–1975. Během týdne stránky navštívilo téměř pět tisíc lidí. Dočetli se o tom, na čem tehdy pracovali estébáci, kdo na okrese udával, jak byly pod dohledem průmyslové podniky atd. V archivu jsou samozřejmě začerněna jména nezúčastněných lidí – když se píše, jak a s kým se "sledovaný" sešel či komu byl nevěrný, jsou konkrétní jména začerněna.

Od Pencovy publikace uplynulo deset týdnů a nikdo nikoho na Jičínsku v té souvislosti nezažaloval, nikdo nebyl lynčován a žádný tamní estébácký udavač neúpí pod výhrůžkami, jak před rokem prorokovali odpůrci zákona o zpřístupnění svazků. "Lidé si začnou vyřizovat staré účty," tvrdil tehdy premiér Miloš Zeman. Pencův archiv funguje načerno, ale ministerstva vnitra a obrany mají povinnost převést všechny zpřístupněné svazky do března 2003 na Internet. To je jistě chvályhodný plán, jen je třeba vědět, že pokud vláda nerozhodne jinak, budou chybět tisíce utajovaných svazků, především z rozvědky.

- JS -