102/1971 Sb.
ZÁKON
ze dne 8. října 1971
o ochraně státního tajemství
Federální shromáždění Československé socialistické republiky
se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
Úvodní ustanovení
Tento zákon upravuje ochranu státního tajemství, vymezuje
způsob jeho určení i ochrany před vyzrazením a zneužitím proti
společenskému a státnímu zřízení Československé socialistické
republiky a jejím zájmům. Základní zásady tohoto zákona platí
přiměřeně i pro úpravu ochrany hospodářského a služebního
tajemství.
ČÁST PRVNÍ
Státní tajemství
Předmět státního tajemství
§ 2
(1) Státním tajemstvím se rozumí vše, co v důležitém zájmu
Československé socialistické republiky, zejména v zájmu
politickém, vojenském nebo hospodářském má zůstat utajeno před
nepovolanou osobou.
(2) Základní skutečnosti tvořící předmět státního tajemství
stanoví vláda Československé socialistické republiky.
§ 3
(1) V souladu se základními skutečnostmi, které jsou předmětem
státního tajemství (§ 2 odst.2), vydává a doplňuje ministr vnitra
Československé socialistické republiky seznamy skutečností
tvořících předmět státního tajemství pro jednotlivé obory nebo
odvětví.
(2) Na zpracování seznamů uvedených v předchozím odstavci
a jejich doplňování se podílejí příslušné federální a republikové
ústřední orgány a organizace. Před vydáním, popřípadě před jejich
změnou jsou seznamy za účelem vzájemné koordinace projednávány v
Komisi pro ochranu státního tajemství (§ 8).
(3) Seznamy uvedené v odstavci 1 jsou jednotné a platí na
celém území Československé socialistické republiky; pracovníci
orgánů a organizací mohou do nich nahlížet u federálního
ministerstva vnitra a u příslušných federálních a republikových
ministerstev a ústředních orgánů. Nahlížet však nelze do seznamů z
oboru federálního ministerstva vnitra a federálního ministerstva
národní obrany.
ČÁST DRUHÁ
Ochrana státního tajemství
Odpovědnost za ochranu státního tajemství
§ 4
Za ochranu státního tajemství v orgánech a organizacích (dále
jen "organizace") odpovídají jejich vedoucí, kteří jsou zejména
povinni vytvářet vhodné podmínky pro zabezpečení ochrany státního
tajemství, dbát na dodržování předpisů k tomu vydaných a vyvozovat
příslušné závěry a opatření z jejich porušení.
§ 5
Seznámí-li se jakkoliv se státním tajemstvím osoba, jež ke
styku s ním nebyla určena (§ 9), je povinna učinit vše, aby toto
tajemství nebylo zneužito. Zejména je povinna zachovávat
mlčenlivost o tomto státním tajemství, a jde-li o předměty
obsahující státní tajemství, předat je bez odkladu nejbližšímu
útvaru, popřípadě příslušníku Sboru národní bezpečnosti nebo
jinému státnímu orgánu.
§ 5a
neplatil
§ 6
Zvláštní oddělení
(1) Ochranu státního tajemství v organizacích zabezpečují
podle příslušných předpisů a pokynů vedoucích organizací zvláštní
oddělení nebo odbory, které jsou samostatnými útvary, podřízenými
přímo vedoucímu organizace.
(2) Zvláštní oddělení nebo odbory se zřizují ve federálních a
republikových ministerstvech a ostatních ústředních orgánech a v
zařízeních na obranu vlasti, uvedených v ustanovení § 17 písm. c).
(3) V ústředních orgánech a v zařízeních na obranu vlasti
uvedených v odstavci 2, kde by vzhledem k rozsahu utajovaných
skutečností a počtu pracovníků bylo zřízení zvláštního oddělení
nebo odboru nehospodárné, může vedoucí rozhodnout, že ochranu
státního tajemství bude zabezpečovat pověřený pracovník.
(4) V organizaci, kde není zvláštní oddělení nebo odbor
zřízen, zabezpečuje ochranu státního tajemství její vedoucí nebo
jím pověřený pracovník.
§ 7
Úkoly federálního ministerstva vnitra
Federální ministerstvo vnitra plní při ochraně státního
tajemství tyto úkoly:
a) vydává potřebné metodické pokyny nebo směrnice k zajištění
jednotného provádění ochrany státního tajemství na území
Československé socialistické republiky,
b) poskytuje odbornou pomoc vedoucím organizací, popřípadě
zvláštním oddělením nebo odborům a hromadným sdělovacím
prostředkům při plnění jejich úkolů souvisejících s ochranou
státního tajemství,
c) provádí kontrolu dodržování předpisů vydaných k ochraně
státního tajemství a doporučuje příslušným organizacím
opatření ke zjednání nápravy.
§ 8
Komise pro ochranu státního tajemství
(1) Koordinaci opatření k ochraně státního tajemství
zabezpečuje Komise pro ochranu státního tajemství; Komise je
pomocným orgánem ministra vnitra Československé federativní
republiky.
(2) Složení Komise stanoví vláda Československé socialistické
republiky.
ČÁST TŘETÍ
Povinnosti organizací a osob při ochraně státního tajemství
Určování osob pro styk se státním tajemstvím
§ 9
(1) Se státním tajemstvím se může seznamovat pouze osoba,
která splňuje stanovené předpoklady a je k tomu zvlášť určena
vedoucím organizace (dále jen "určená osoba").
(2) Určenou osobou může být československý státní občan, který
a) je oddán socialistickému společenskému a státnímu zřízení a
b) svými charakterovými a osobními vlastnostmi poskytuje záruku,
že státní tajemství nebude ohroženo.
(3) Organizace je povinna si vyžádat před určením osoby ke
styku se státním tajemstvím vyjádření federálního ministerstva
vnitra, popřípadě příslušného útvaru Sboru národní bezpečnosti k
této osobě.
(4) Organizace je povinna sledovat, zda určená osoba splňuje
stanovené předpoklady; zjistí-li, že již stanoveným předpokladům
nevyhovuje, je povinna učinit ihned potřebná opatření.
§ 10
Cizinec a osoba bez státní příslušnosti se může seznamovat se
státním tajemstvím jen v souvislosti s přípravou, uzavíráním
a plněním mezinárodních smluv a dohod. V ostatních případech jen
se souhlasem federálního ministerstva vnitra.
Povinnosti organizace
§ 11
(1) Organizace je povinna zabezpečit, aby určená osoba byla
seznámena s povinnostmi a omezeními podle tohoto zákona
a v rozsahu zastávaného pracovního místa (funkce) též s ostatními
předpisy upravujícími ochranu státního tajemství včetně
příslušných seznamů skutečností tvořících předmět státního
tajemství.
(2) O seznámení podle předchozího odstavce se pořídí písemný
záznam, který určená osoba vlastnoručně podepíše. Záznam se založí
do osobního (kádrového) spisu určené osoby.
§ 12
(1) Organizace je povinna vést evidenci určených osob, které
jsou u ní v pracovním (služebním) nebo členském poměru nebo s ní
uzavřely dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr, a to ještě
tři roky po skončení tohoto poměru.
(2) Žádá-li určená osoba o povolení cesty do zahraničí, je
organizace, u níž je tato osoba v pracovním (služebním) poměru
nebo s níž uzavřela dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr,
povinna ve svém vyjádření pro orány pasů a víz vždy uvést, že se
jedná o osobu určenou ke styku se státním tajemstvím, a k žádosti
o povolení cesty zaujmout své stanovisko.
Povinnosti určených osob
§ 13
Určená osoba je povinna učinit vše, aby se státní tajemství
nestalo známým nepovolané osobě. Zejména je povinna
a) zachovávat mlčenlivost o státním tajemství, s nímž přichází do
styku při výkonu funkce (práce), a to i po skončení pracovního
(služebního) poměru,
b) zajišťovat, aby materiály obsahující státní tajemství byly při
dopravě a úschově zabezpečovány podle předpisů k tomu
vydaných,
c) dbát, aby nedocházelo k vyzrazení státního tajemství
technickými prostředky (telefon, telegraf, dálnopis apod.).
§ 14
(1) Určená osoba může navázat soukromý styk s organizací
cizího státu, mezinárodní organizací nebo cizincem pouze se
souhlasem vedoucího organizace nebo orgánu jím zmocněného.
(2) Došlo-li k navázání soukromého styku s organizací cizího
státu, mezinárodní organizací nebo s cizincem, aniž bylo možné
vyžádat k němu předchozí souhlas, je určená osoba povinna tento
styk dodatečně ohlásit a k jeho případnému pokračování si vyžádat
souhlas; dodatečně nehlásí určená osoba soukromý styk s cizí
organizací nebo s cizincem, k němuž došlo nahodile a jehož obsah
je z hlediska ochrany státního tajemství zcela nezávadný.
(3) Povinnost uložená v odstavcích 1 a 2 se nevztahuje na
styk se státními příslušníky a organizacemi států Rady vzájemné
hospodářské pomoci.
§ 15
(1) Určené osobě není dovoleno tři roky ode dne, kdy se
přestala seznamovat se státním tajemstvím, trvale opustit
(vystěhovat se) Československou socialistickou republiku.
(2) Určené osobě může být odepřeno vydání cestovních dokladů
ještě po dobu tří let ode dne, kdy se přestala seznamovat se
státním tajemstvím.
(3) Ve výjimečných případech může federální ministerstvo
vnitra vyslovit souhlas s trvalým opuštěním (vystěhováním) i před
uplynutím lhůty uvedené v odstavci 1.
§ 16
Zprošťování mlčenlivosti
(1) Má-li být určená osoba dotazována v řízení před státním
orgánem o skutečnostech tvořících předmět státního tajemství, může
být na žádost tohoto orgánu zproštěna mlčenlivosti. O zproštění
mlčenlivosti a jeho rozsahu rozhoduje vedoucí organizace, v níž
byla tato osoba ke styku se státním tajemstvím určena.
(2) Vedoucí organizace odepře zproštění mlčenlivosti podle
odstavce 1, byla-li by tím státu způsobena vážná škoda.
(3) Předchozími odstavci není dotčeno ustanovení trestního
řádu a dalších předpisů.
ČÁST ČTVRTÁ
Ochrana státního tajemství v zařízeních
na obranu vlasti
§ 17
Zařízení na obranu vlasti
Zřízení na obranu vlasti (dále jen "zařízení") tvoří
a) objekty, zařízení, prostory a bojová technika ozbrojených sil,
b) objekty a zařízení federálního ministerstva vnitra,
ministerstev vnitra České socialistické republiky a Slovenské
socialistické republiky a Sboru národní bezpečnosti, které určí
příslušní ministři vnitra (§ 18 odst. 2),
c) výrobní a opravárenské podniky, vědeckovýzkumná a vývojová
pracoviště a jiné zvláštní objekty sloužící k zabezpečení
obranyschopnosti státu.
§ 18
Seznam zařízení
(1) Ministr vnitra Československé socialistické republiky v
dohodě s ministrem národní obrany Československé socialistické
republiky pořizuje a doplňuje seznam zařízení podle § 17 písm. c).
Podklady pro jeho vyhotovení poskytují příslušné federální a
republikové ústřední orgány a organizace.
(2) V oboru působnosti federálního ministerstva vnitra a
ministerstev vnitra České socialistické republiky a Slovenské
socialistické republiky stanoví tyto orgány v konkrétních
případech samy, co je zařízením.
(3) Okruh osob, které smějí nahlížet do seznamu pořízeného
podle odstavce 1, určuje ministr vnitra Československé
socialistické republiky v dohodě s ministrem národní obrany
Československé socialistické republiky.
§ 19
Vstup do zařízení
(1) Ke vstupu do zařízení je třeba zvláštní povolení, které
vydává vedoucí (velitel) zařízení.
(2) Není-li mezinárodní smlouvou nebo dohodou stanoveno
jinak, je cizinci a osobě bez státní příslušnosti vstup do
zařízení zakázán.
(3) V důležitém státním zájmu může federální ministerstvo
vnitra v dohodě s federálním ministerstvem národní obrany a
příslušným federálním nebo republikovým ministerstvem povolit
výjimku ze zákazu uvedeného v odstavci 2.
§ 20
Pracovní poměr v zařízení
(1) Vedoucí organizace je odpovědný za to, že organizace
uzavírá pracovní smlouvy a dohody o pracích konaných mimo pracovní
poměr pro práci v zařízeních pouze s osobami, které splňují
předpoklady stanovené tímto zákonem pro určení ke styku se státním
tajemstvím (§ 9 odst. 2).
(2) S cizincem nebo osobou bez státní příslušnosti může
organizace pro práci v zařízení uzavřít pracovní smlouvu nebo
dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr na základě
mezinárodní smlouvy nebo dohody a výjimečně též se souhlasem
federálního ministerstva vnitra v dohodě s federálním
ministerstvem národní obrany; pro zařízení podle § 17 písm. b)
uděluje souhlas federální ministerstvo vnitra.
ČÁST PÁTÁ
Fotografování a filmování
§ 21
Zákaz fotografování a filmování
(1) Na území Československé socialistické republiky je
zakázáno fotografovat, filmovat, zakreslovat nebo jinak
zaznamenávat
a) zařízení (§ 17) s výjimkou veřejně označených správních budov a
budov škol v oboru působnosti federálního ministerstva národní
obrany a objektů a zařízení federálního ministerstva vnitra,
ministerstev vnitra České socialistické republiky a Slovenské
socialistické republiky a Sboru národní bezpečnosti, jež jsou
veřejně označeny,
b) v hraničním pásmu,
c) z letadel a balónů,
d) objekty a prostory označené tabulkou "Zákaz fotografování"; o
umístění tabulky rozhoduje orgán, jenž objekt nebo prostor
spravuje.
(2) Výjimku ze zákazu uvedeného v odstavci 1 povoluje pro
účely veřejného zpravodajství nebo z jiného zvláštního zřetele
hodného důvodu
a) federální ministerstvo národní obrany, federální ministerstvo
vnitra a ministerstva vnitra České socialistické republiky a
Slovenské socialistické republiky, jde-li o zařízení spadající
do oboru jejich působnosti,
b) federální ministerstvo vnitra nebo orgán jím pověřený, jde-li o
hraniční pásmo,
c) federální ministerstvo vnitra v dohodě s federálním
ministerstvem národní obrany nebo orgány jimi pověřené, jde-li
o fotografování, filmování, zakreslování a jiné zaznamenávání z
letadel a balónů; při fotografování, filmování, zakreslování a
jiném zaznamenávání z civilních letadel povoluje výjimku
federální ministerstvo národní obrany v dohodě s federálními
ministerstvy vnitra a obrany,
d) orgán, který umístil tabulku "Zákaz fotografování" [§ 21 odst.
1 písm. d)].
ČÁST ŠESTÁ
Zvláštní prostředky ochrany státního tajemství
§ 22
Šifrová služba
(1) Šifrová služba jako prostředek ochrany státního tajemství
je na území Československé socialistické republiky jednotně
upravena a prováděna.
(2) Šifrovou službu v Československé socialistické republice
řídí, kontroluje a za její činnost odpovídá federální ministerstvo
vnitra.
ČÁST SEDMÁ
Ochrana hospodářského a služebního tajemství
§ 23
(1) Hospodářským tajemstvím se rozumí vše, co je důležité pro
hospodářskou činnost a v obecném zájmu má zůstat utajeno před
nepovolanou osobou.
(2) Služebním tajemstvím se rozumí důležitá skutečnost, která
souvisí s činností národního výboru, soudu, ozbrojených sil nebo
ozbrojeného sboru nebo jiného státního orgánu, státní hospodářské,
družstevní nebo společenské organizace a v obecném zájmu má zůstat
utajena před nepovolanou osobou.
(3) Vláda Československé socialistické republiky stanoví
bližší úpravu ochrany hospodářského a služebního tajemství
v mezích základních zásad upravených tímto zákonem a určí
oprávnění a úkoly federálního ministerstva vnitra při této
ochraně.
ČÁST OSMÁ
§ 24
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1972.