102/1971 Sb. ZÁKON ze dne 8. října 1971 o ochraně státního tajemství Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně: § 1 Úvodní ustanovení Tento zákon upravuje ochranu státního tajemství, vymezuje způsob jeho určení i ochrany před vyzrazením a zneužitím proti společenskému a státnímu zřízení Československé socialistické republiky a jejím zájmům. Základní zásady tohoto zákona platí přiměřeně i pro úpravu ochrany hospodářského a služebního tajemství. ČÁST PRVNÍ Státní tajemství Předmět státního tajemství § 2 (1) Státním tajemstvím se rozumí vše, co v důležitém zájmu Československé socialistické republiky, zejména v zájmu politickém, vojenském nebo hospodářském má zůstat utajeno před nepovolanou osobou. (2) Základní skutečnosti tvořící předmět státního tajemství stanoví vláda Československé socialistické republiky. § 3 (1) V souladu se základními skutečnostmi, které jsou předmětem státního tajemství (§ 2 odst.2), vydává a doplňuje ministr vnitra Československé socialistické republiky seznamy skutečností tvořících předmět státního tajemství pro jednotlivé obory nebo odvětví. (2) Na zpracování seznamů uvedených v předchozím odstavci a jejich doplňování se podílejí příslušné federální a republikové ústřední orgány a organizace. Před vydáním, popřípadě před jejich změnou jsou seznamy za účelem vzájemné koordinace projednávány v Komisi pro ochranu státního tajemství (§ 8). (3) Seznamy uvedené v odstavci 1 jsou jednotné a platí na celém území Československé socialistické republiky; pracovníci orgánů a organizací mohou do nich nahlížet u federálního ministerstva vnitra a u příslušných federálních a republikových ministerstev a ústředních orgánů. Nahlížet však nelze do seznamů z oboru federálního ministerstva vnitra a federálního ministerstva národní obrany. ČÁST DRUHÁ Ochrana státního tajemství Odpovědnost za ochranu státního tajemství § 4 Za ochranu státního tajemství v orgánech a organizacích (dále jen "organizace") odpovídají jejich vedoucí, kteří jsou zejména povinni vytvářet vhodné podmínky pro zabezpečení ochrany státního tajemství, dbát na dodržování předpisů k tomu vydaných a vyvozovat příslušné závěry a opatření z jejich porušení. § 5 Seznámí-li se jakkoliv se státním tajemstvím osoba, jež ke styku s ním nebyla určena (§ 9), je povinna učinit vše, aby toto tajemství nebylo zneužito. Zejména je povinna zachovávat mlčenlivost o tomto státním tajemství, a jde-li o předměty obsahující státní tajemství, předat je bez odkladu nejbližšímu útvaru, popřípadě příslušníku Sboru národní bezpečnosti nebo jinému státnímu orgánu. § 5a neplatil § 6 Zvláštní oddělení (1) Ochranu státního tajemství v organizacích zabezpečují podle příslušných předpisů a pokynů vedoucích organizací zvláštní oddělení nebo odbory, které jsou samostatnými útvary, podřízenými přímo vedoucímu organizace. (2) Zvláštní oddělení nebo odbory se zřizují ve federálních a republikových ministerstvech a ostatních ústředních orgánech a v zařízeních na obranu vlasti, uvedených v ustanovení § 17 písm. c). (3) V ústředních orgánech a v zařízeních na obranu vlasti uvedených v odstavci 2, kde by vzhledem k rozsahu utajovaných skutečností a počtu pracovníků bylo zřízení zvláštního oddělení nebo odboru nehospodárné, může vedoucí rozhodnout, že ochranu státního tajemství bude zabezpečovat pověřený pracovník. (4) V organizaci, kde není zvláštní oddělení nebo odbor zřízen, zabezpečuje ochranu státního tajemství její vedoucí nebo jím pověřený pracovník. § 7 Úkoly federálního ministerstva vnitra Federální ministerstvo vnitra plní při ochraně státního tajemství tyto úkoly: a) vydává potřebné metodické pokyny nebo směrnice k zajištění jednotného provádění ochrany státního tajemství na území Československé socialistické republiky, b) poskytuje odbornou pomoc vedoucím organizací, popřípadě zvláštním oddělením nebo odborům a hromadným sdělovacím prostředkům při plnění jejich úkolů souvisejících s ochranou státního tajemství, c) provádí kontrolu dodržování předpisů vydaných k ochraně státního tajemství a doporučuje příslušným organizacím opatření ke zjednání nápravy. § 8 Komise pro ochranu státního tajemství (1) Koordinaci opatření k ochraně státního tajemství zabezpečuje Komise pro ochranu státního tajemství; Komise je pomocným orgánem ministra vnitra Československé federativní republiky. (2) Složení Komise stanoví vláda Československé socialistické republiky. ČÁST TŘETÍ Povinnosti organizací a osob při ochraně státního tajemství Určování osob pro styk se státním tajemstvím § 9 (1) Se státním tajemstvím se může seznamovat pouze osoba, která splňuje stanovené předpoklady a je k tomu zvlášť určena vedoucím organizace (dále jen "určená osoba"). (2) Určenou osobou může být československý státní občan, který a) je oddán socialistickému společenskému a státnímu zřízení a b) svými charakterovými a osobními vlastnostmi poskytuje záruku, že státní tajemství nebude ohroženo. (3) Organizace je povinna si vyžádat před určením osoby ke styku se státním tajemstvím vyjádření federálního ministerstva vnitra, popřípadě příslušného útvaru Sboru národní bezpečnosti k této osobě. (4) Organizace je povinna sledovat, zda určená osoba splňuje stanovené předpoklady; zjistí-li, že již stanoveným předpokladům nevyhovuje, je povinna učinit ihned potřebná opatření. § 10 Cizinec a osoba bez státní příslušnosti se může seznamovat se státním tajemstvím jen v souvislosti s přípravou, uzavíráním a plněním mezinárodních smluv a dohod. V ostatních případech jen se souhlasem federálního ministerstva vnitra. Povinnosti organizace § 11 (1) Organizace je povinna zabezpečit, aby určená osoba byla seznámena s povinnostmi a omezeními podle tohoto zákona a v rozsahu zastávaného pracovního místa (funkce) též s ostatními předpisy upravujícími ochranu státního tajemství včetně příslušných seznamů skutečností tvořících předmět státního tajemství. (2) O seznámení podle předchozího odstavce se pořídí písemný záznam, který určená osoba vlastnoručně podepíše. Záznam se založí do osobního (kádrového) spisu určené osoby. § 12 (1) Organizace je povinna vést evidenci určených osob, které jsou u ní v pracovním (služebním) nebo členském poměru nebo s ní uzavřely dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr, a to ještě tři roky po skončení tohoto poměru. (2) Žádá-li určená osoba o povolení cesty do zahraničí, je organizace, u níž je tato osoba v pracovním (služebním) poměru nebo s níž uzavřela dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr, povinna ve svém vyjádření pro orány pasů a víz vždy uvést, že se jedná o osobu určenou ke styku se státním tajemstvím, a k žádosti o povolení cesty zaujmout své stanovisko. Povinnosti určených osob § 13 Určená osoba je povinna učinit vše, aby se státní tajemství nestalo známým nepovolané osobě. Zejména je povinna a) zachovávat mlčenlivost o státním tajemství, s nímž přichází do styku při výkonu funkce (práce), a to i po skončení pracovního (služebního) poměru, b) zajišťovat, aby materiály obsahující státní tajemství byly při dopravě a úschově zabezpečovány podle předpisů k tomu vydaných, c) dbát, aby nedocházelo k vyzrazení státního tajemství technickými prostředky (telefon, telegraf, dálnopis apod.). § 14 (1) Určená osoba může navázat soukromý styk s organizací cizího státu, mezinárodní organizací nebo cizincem pouze se souhlasem vedoucího organizace nebo orgánu jím zmocněného. (2) Došlo-li k navázání soukromého styku s organizací cizího státu, mezinárodní organizací nebo s cizincem, aniž bylo možné vyžádat k němu předchozí souhlas, je určená osoba povinna tento styk dodatečně ohlásit a k jeho případnému pokračování si vyžádat souhlas; dodatečně nehlásí určená osoba soukromý styk s cizí organizací nebo s cizincem, k němuž došlo nahodile a jehož obsah je z hlediska ochrany státního tajemství zcela nezávadný. (3) Povinnost uložená v odstavcích 1 a 2 se nevztahuje na styk se státními příslušníky a organizacemi států Rady vzájemné hospodářské pomoci. § 15 (1) Určené osobě není dovoleno tři roky ode dne, kdy se přestala seznamovat se státním tajemstvím, trvale opustit (vystěhovat se) Československou socialistickou republiku. (2) Určené osobě může být odepřeno vydání cestovních dokladů ještě po dobu tří let ode dne, kdy se přestala seznamovat se státním tajemstvím. (3) Ve výjimečných případech může federální ministerstvo vnitra vyslovit souhlas s trvalým opuštěním (vystěhováním) i před uplynutím lhůty uvedené v odstavci 1. § 16 Zprošťování mlčenlivosti (1) Má-li být určená osoba dotazována v řízení před státním orgánem o skutečnostech tvořících předmět státního tajemství, může být na žádost tohoto orgánu zproštěna mlčenlivosti. O zproštění mlčenlivosti a jeho rozsahu rozhoduje vedoucí organizace, v níž byla tato osoba ke styku se státním tajemstvím určena. (2) Vedoucí organizace odepře zproštění mlčenlivosti podle odstavce 1, byla-li by tím státu způsobena vážná škoda. (3) Předchozími odstavci není dotčeno ustanovení trestního řádu a dalších předpisů. ČÁST ČTVRTÁ Ochrana státního tajemství v zařízeních na obranu vlasti § 17 Zařízení na obranu vlasti Zřízení na obranu vlasti (dále jen "zařízení") tvoří a) objekty, zařízení, prostory a bojová technika ozbrojených sil, b) objekty a zařízení federálního ministerstva vnitra, ministerstev vnitra České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky a Sboru národní bezpečnosti, které určí příslušní ministři vnitra (§ 18 odst. 2), c) výrobní a opravárenské podniky, vědeckovýzkumná a vývojová pracoviště a jiné zvláštní objekty sloužící k zabezpečení obranyschopnosti státu. § 18 Seznam zařízení (1) Ministr vnitra Československé socialistické republiky v dohodě s ministrem národní obrany Československé socialistické republiky pořizuje a doplňuje seznam zařízení podle § 17 písm. c). Podklady pro jeho vyhotovení poskytují příslušné federální a republikové ústřední orgány a organizace. (2) V oboru působnosti federálního ministerstva vnitra a ministerstev vnitra České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky stanoví tyto orgány v konkrétních případech samy, co je zařízením. (3) Okruh osob, které smějí nahlížet do seznamu pořízeného podle odstavce 1, určuje ministr vnitra Československé socialistické republiky v dohodě s ministrem národní obrany Československé socialistické republiky. § 19 Vstup do zařízení (1) Ke vstupu do zařízení je třeba zvláštní povolení, které vydává vedoucí (velitel) zařízení. (2) Není-li mezinárodní smlouvou nebo dohodou stanoveno jinak, je cizinci a osobě bez státní příslušnosti vstup do zařízení zakázán. (3) V důležitém státním zájmu může federální ministerstvo vnitra v dohodě s federálním ministerstvem národní obrany a příslušným federálním nebo republikovým ministerstvem povolit výjimku ze zákazu uvedeného v odstavci 2. § 20 Pracovní poměr v zařízení (1) Vedoucí organizace je odpovědný za to, že organizace uzavírá pracovní smlouvy a dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr pro práci v zařízeních pouze s osobami, které splňují předpoklady stanovené tímto zákonem pro určení ke styku se státním tajemstvím (§ 9 odst. 2). (2) S cizincem nebo osobou bez státní příslušnosti může organizace pro práci v zařízení uzavřít pracovní smlouvu nebo dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr na základě mezinárodní smlouvy nebo dohody a výjimečně též se souhlasem federálního ministerstva vnitra v dohodě s federálním ministerstvem národní obrany; pro zařízení podle § 17 písm. b) uděluje souhlas federální ministerstvo vnitra. ČÁST PÁTÁ Fotografování a filmování § 21 Zákaz fotografování a filmování (1) Na území Československé socialistické republiky je zakázáno fotografovat, filmovat, zakreslovat nebo jinak zaznamenávat a) zařízení (§ 17) s výjimkou veřejně označených správních budov a budov škol v oboru působnosti federálního ministerstva národní obrany a objektů a zařízení federálního ministerstva vnitra, ministerstev vnitra České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky a Sboru národní bezpečnosti, jež jsou veřejně označeny, b) v hraničním pásmu, c) z letadel a balónů, d) objekty a prostory označené tabulkou "Zákaz fotografování"; o umístění tabulky rozhoduje orgán, jenž objekt nebo prostor spravuje. (2) Výjimku ze zákazu uvedeného v odstavci 1 povoluje pro účely veřejného zpravodajství nebo z jiného zvláštního zřetele hodného důvodu a) federální ministerstvo národní obrany, federální ministerstvo vnitra a ministerstva vnitra České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky, jde-li o zařízení spadající do oboru jejich působnosti, b) federální ministerstvo vnitra nebo orgán jím pověřený, jde-li o hraniční pásmo, c) federální ministerstvo vnitra v dohodě s federálním ministerstvem národní obrany nebo orgány jimi pověřené, jde-li o fotografování, filmování, zakreslování a jiné zaznamenávání z letadel a balónů; při fotografování, filmování, zakreslování a jiném zaznamenávání z civilních letadel povoluje výjimku federální ministerstvo národní obrany v dohodě s federálními ministerstvy vnitra a obrany, d) orgán, který umístil tabulku "Zákaz fotografování" [§ 21 odst. 1 písm. d)]. ČÁST ŠESTÁ Zvláštní prostředky ochrany státního tajemství § 22 Šifrová služba (1) Šifrová služba jako prostředek ochrany státního tajemství je na území Československé socialistické republiky jednotně upravena a prováděna. (2) Šifrovou službu v Československé socialistické republice řídí, kontroluje a za její činnost odpovídá federální ministerstvo vnitra. ČÁST SEDMÁ Ochrana hospodářského a služebního tajemství § 23 (1) Hospodářským tajemstvím se rozumí vše, co je důležité pro hospodářskou činnost a v obecném zájmu má zůstat utajeno před nepovolanou osobou. (2) Služebním tajemstvím se rozumí důležitá skutečnost, která souvisí s činností národního výboru, soudu, ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru nebo jiného státního orgánu, státní hospodářské, družstevní nebo společenské organizace a v obecném zájmu má zůstat utajena před nepovolanou osobou. (3) Vláda Československé socialistické republiky stanoví bližší úpravu ochrany hospodářského a služebního tajemství v mezích základních zásad upravených tímto zákonem a určí oprávnění a úkoly federálního ministerstva vnitra při této ochraně. ČÁST OSMÁ § 24 Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1972.