100/1970 Sb.
ZÁKON
o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti
(ve znění 63/1983 Sb., 74/1990 Sb., 169/1990 Sb., 546/1990 Sb.)
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se
usneslo na tomto zákoně:
Další rozvoj a upevňování socialistického společenského zřízení
v Československé socialistické republice, účinná ochrana veřejného
pořádku, bezpečnost občanů a jejich ústavních a jiných zákonných
práv a svobod je základním zájmem veřejnosti. Významné úkoly na
tomto úseku plní Sbor národní bezpečnosti.
Služba ve Sboru národní bezpečnosti je celospolečensky
významnou činností. Klade vysoké požadavky na jeho příslušníky po
stránce politické, odborné, mravní, duševní i tělesné a je spojena
i s ohrožením jejich života a zdraví. Zvláštní podmínky služby ve
Sboru národní bezpečnosti vyžadují proto i zvláštní úpravu
služebního poměru jeho příslušníků.
ČÁST PRVNÍ
Služební poměr
Úvodní ustanovení
§ 1
Tento zákon upravuje služební poměr, zejména práva a povinnosti
z něho vyplývající, jakož i základní otázky hmotného zabezpečení
příslušníků Sboru národní bezpečnosti (dále jen "příslušníci").
§ 2
(1) Příslušníci jsou ve služebním poměru ke Sboru národní
bezpečnosti.
(2) Jménem Sboru národní bezpečnosti jednají a rozhodují ve
věcech služebního poměru v oborech své působnosti ministři vnitra
a v rozsahu jimi stanoveném další orgány, náčelníci a velitelé též
v případech stanovených tímto zákonem (dále jen "služební
orgány").
(3) Náčelníci a velitelé jsou v rozsahu své pravomoci oprávněni
ukládat podřízeným příslušníkům služební úkoly, organizovat, řídit
a kontrolovat jejich činnost a dávat jim k tomu účelu rozkazy a
pokyny.
HLAVA PRVNÍ
Vznik a změny služebního poměru
§ 3
Podmínky přijetí a přijímací řízení
(1) Do služebního poměru může být přijat československý státní
občan starší 18 let, který o přijetí požádá a
a) je oddán socialistickému společenskému zřízení,
b) je bezúhonný,
c) dosáhl požadovaného stupně vzdělání,
d) je tělesně a duševně způsobilý pro výkon služby a
e) vykonal základní (náhradní) vojenskou službu, pokud podléhá
branné povinnosti.
(2) Služební orgány jsou povinny seznámit uchazeče o přijetí do
služebního poměru se základními právy a povinnostmi vyplývajícími
ze služebního poměru, zejména s podmínkami služby a s hmotným
zabezpečením, a písemně ho vyrozumět o závěru přijímacího řízení.
(3) Přijímací řízení upraví ministr vnitra Československé
socialistické republiky.
§ 4
Vznik služebního poměru
(1) Služební poměr se zakládá písemným rozhodnutím o přijetí
uchazeče do služebního poměru.
(2) Rozhodnutí o přijetí uchazeče do služebního poměru musí
obsahovat den nástupu služby, jmenování do hodnosti, druh
služebního zařazení (funkci), místo nástupu služby (místo
služebního působiště) a označení služebního orgánu, který
o přijetí rozhodl. Rozhodnutí má též obsahovat platové zařazení
a délku zkušební doby (§ 6 odst. 1 a 2). Je-li uchazeč výjimečně
přijímán do služebního poměru na určitou dobu, musí být
v rozhodnutí uvedena též doba trvání služebního poměru.
(3) Služební poměr vzniká dnem, který je stanoven v rozhodnutí
o přijetí uchazeče do služebního poměru jako den nástupu služby,
nastoupí-li ji uchazeč v tento den. Nemůže-li uchazeč nastoupit
službu proto, že den nástupu připadl na den nepřetržitého
odpočinku v týdnu nebo svátek, považuje se podmínka nástupu služby
ve stanovený den za splněnou, nastoupí-li uchazeč službu
v nejblíže následující den služby.
(4) Příslušníkům se po dobu trvání služebního poměru přerušuje
členství a činnost v politických stranách 1) a v politických
hnutích. 2)
------------------------------------------------------------------
1) Zákon č. 15/1990 Sb., o politických stranách.
2) § 8 zákona č. 15/1990 Sb.
§ 5
Služební přísaha
(1) Příslušník skládá při nástupu do služby služební přísahu.
Do výkonu služby smí být zařazen až po jejím složení.
(2) Odmítne-li příslušník složit služební přísahu, končí jeho
služební poměr dnem, kdy k odmítnutí došlo.
(3) Služební přísaha zní:
"Já, příslušník Sboru národní bezpečnosti, slavnostně
prohlašuji, že budu věrný Československé socialistické republice.
Budu čestným, statečným a ukázněným příslušníkem Sboru národní
bezpečnosti. Při plnění svých služebních povinností se budu řídit
ústavou a zákony a budu chránit ústavní zřízení Československé
socialistické republiky, práva občanů a veřejný pořádek.
K tomu jsem připraven vynaložit všechny své síly i schopnosti a
nasadit i svůj život.
Tak přísahám!"
§ 6
Zkušební doba
(1) Příslušníku se při přijetí do služebního poměru určí
zkušební doba, která činí podle druhu služby a kvalifikace
příslušníka nejméně tři měsíce a nejvýše 24 měsíce. Zásady pro
určení délky zkušební doby stanoví ministr vnitra Československé
socialistické republiky. V těchto zásadách může též stanovit, kdy
lze výjimečně zkušební dobu prominout.
(2) Má-li zkušební doba činit více než tři měsíce nebo má-li
být prominuta , musí to být uvedeno v rozhodnutí o přijetí
uchazeče do služebního poměru.
(3) Určenou zkušební dobu lze se souhlasem příslušníka zkrátit,
dosahuje-li příslušník v průběhu zkušební doby velmi dobrých
výsledků ve výkonu služby.
(4) Ve zkušební době nesmí být příslušník zařazen do
samostatného výkonu služby bezpečnostní povahy s výjimkou případů
stanovených ministrem vnitra Československé socialistické
republiky.
(5) Po uplynutí zkušební doby služební poměr trvá dále, pokud
podle § 98 odst. 1 neskončil.
§ 7
Služební stejnokroj
(1) Předpis o služebním stejnokroji, odznacích a jiné výstroji,
jakož i o povinnosti příslušníků je nosit, vydá ministr vnitra
Československé socialistické republiky.
(2) Za podmínek stanovených ministrem vnitra Československé
socialistické republiky mohou při slavnostních příležitostech
nosit služební stejnokroj s odlišujícím označením ti, kteří byli
ze služebního poměru uvolněni podle § 99 nebo propuštěni podle
§ 100 odst. 1 písm. b) nebo c) a jsou poživateli invalidního nebo
starobního důchodu ze sociálního zabezpečení příslušníků. O tom,
kdo je oprávněn nosit služební stejnokroj s odlišujícím označením,
rozhodují v oborech své působnosti ministři vnitra. Osoby
oprávněné nosit služební stejnokroj s odlišujícím označením nemají
práva a povinnosti příslušníků.
§ 8
Hodnosti
Stanoví se tyto hodnosti příslušníků:
a) praporčické: rotný, strážmistr, nadstrážmistr, podpraporčík,
praporčík, nadpraporčík,
b) důstojnické: podporučík, poručík, nadporučík, kapitán, major,
podplukovník, plukovník,
c) generálské: generálmajor, generálporučík, generálplukovník.
Jmenování a povyšování do hodnosti
§ 9
(1) Při přijetí do služebního poměru je příslušník jmenován do
hodnosti rotného, má-li úplné střední vzdělání, je jmenován do
hodnosti strážmistra, a má-li vysokoškolské vzdělání, je jmenován
do hodnosti podporučíka.
(2) Jakmile úspěšně skončí zkušební doba, je příslušník povýšen
do hodnosti strážmistra. Má-li úplné střední vzdělání, je povýšen
do hodnosti nadstrážmistra, a má-li vysokoškolské vzdělání, je
povýšen (jmenován) do hodnosti poručíka.
§ 10
(1) Příslušník má nárok na povýšení do vyšší praporčické nebo
důstojnické hodnosti, s výjimkou hodnosti plukovníka, splňuje-li
tyto podmínky:
a) vykonává po určenou dobu funkci, pro kterou je stanovena vyšší
hodnost, než kterou skutečně má, a dosahuje dobrých výsledků ve
výkonu služby,
b) od jeho posledního povýšení uplynula stanovená doba výsluhy let
v hodnosti a
c) splňuje kvalifikační předpoklady stanovené pro vykonávanou
funkci nebo pro hodnost, do které má být povýšen.
(2) Kvalifikační předpoklady a hodnosti pro funkce, dobu pro
výkon funkce s vyšší hodností, než kterou příslušník skutečně má,
a dobu výsluhy let v hodnosti stanoví ministr vnitra
Československé socialistické republiky.
(3) Do hodnosti podplukovníka a do hodností vyšších se
příslušník povýší, jen má-li vysokoškolské vzdělání. Povyšování do
hodnosti plukovníka a do hodností generálských je výběrové.
§ 11
(1) Příslušník v praporčické hodnosti má nárok na
a) povýšení do vyšší praporčické hodnosti, dosáhl-li po skončení
zkušební doby úplného středního vzdělání,
b) jmenování do hodnosti podporučíka, jestliže po určenou dobu
úspěšně vykonává funkci, pro kterou je stanovena důstojnická
hodnost, dosáhl úplného středního vzdělání a splňuje
kvalifikační předpoklady stanovené pro hodnost podporučíka,
c) jmenování do hodnosti poručíka, dosáhl-li po skončení zkušební
doby vysokoškolského vzdělání.
(2) Dobu úspěšného výkonu funkce v rozmezí do tří let podle
druhu služby a kvalifikace příslušníka a kvalifikační předpoklady
pro hodnost podporučíka (odstavec 1 písm. b/) stanoví ministr
vnitra Československé socialistické republiky.
§ 12
(1) Ministr vnitra Československé socialistické republiky
stanoví podmínky , za jakých mohou být příslušníci, kteří dosáhli
vysokoškolského vzdělání, jmenováni při přijetí do služebního
poměru do hodnosti poručíka nebo do hodnosti vyšší a po skončení
zkušební doby povýšení do hodnosti nadporučíka nebo do hodnosti
vyšší. Stanoví též zásady pro jmenování do hodností při přijetí
těch uchazečů do služebního poměru, kteří již byli příslušníky
Sboru národní bezpečnosti nebo ozbrojených sil. Jestliže přijetí
uchazeče do služebního poměru ve Sboru národní bezpečnosti
bezprostředně navazuje na skončení jeho služebního poměru ve Sboru
nápravné výchovy nebo naopak, zachovávají se mu nabytá práva a
dosažená hodnost.
(2) Do hodností praporčických a důstojnických jmenují a
povyšují příslušníky příslušné služební orgány. Do hodností
generálských jmenuje a povyšuje prezident Československé
socialistické republiky. Návrhy na jmenování a povyšování do
hodností generálských podává, pokud jde o příslušníky v oboru
působnosti ministra vnitra Československé socialistické republiky,
vláda Československé socialistické republiky, a pokud jde o
ostatní příslušníky, vláda České socialistické republiky nebo
vláda Slovenské socialistické republiky.
§ 13
Odnětí hodnosti
(1) Ministři vnitra v oborech své působnosti
a) odejmou praporčickou nebo důstojnickou hodnost příslušníku,
který prokázal svým jednáním nepřátelský poměr k
socialistickému zřízení,
b) mohou odejmout praporčickou nebo důstojnickou hodnost
příslušníku, který se dopustil jednání, jež je v příkrém
rozporu s morálně politickými požadavky kladenými na
příslušníka.
(2) Odnětí praporčické nebo důstojnické hodnosti musí být
předem projednáno ve zvláštních komisích zřízených ministry
vnitra.
(3) Generálskou hodnost odnímá za podmínek stanovených v
odstavci 1 prezident Československé socialistické republiky na
návrh vlády (§ 12 odst.2).
§ 14
Propůjčení hodnosti
(1) Příslušníku lze propůjčit vyšší hodnost, než kterou
skutečně má, na dobu, po kterou toho vyžaduje funkce nebo služební
úkoly, jimiž byl pověřen.
(2) Příslušníku, jemuž byla propůjčena vyšší hodnost, náležejí
práva a povinnosti spojené s touto hodností. Propůjčení hodnosti
však nezakládá nárok na úpravu služebního příjmu.
(3) Hodnost propůjčují orgány uvedené v § 12 odst. 2.
Služební hodnocení
§ 15
(1) Služební hodnocení je základním podkladem pro rozhodování
o jmenování a povyšování příslušníků do hodností, o jejich
ustanovování do funkcí a odvolávání z nich, jakož i o ostatních
změnách jejich služebního poměru.
(2) Služební hodnocení záleží v posouzení vzdělání, praxe
a dalších předpokladů potřebných pro výkon funkce, zejména morální
politické způsobilosti a služební výkonnosti příslušníka. Závěr
služebního hodnocení musí obsahovat posouzení způsobilosti
příslušníka ke službě se zřetelem k vykonávané funkci a odůvodněné
návrhy na příslušná opatření.
(3) Služební hodnocení provádějí náčelníci a velitelé v průběhu
zkušební doby a před jejím skončením, v ostatních případech
nejméně jednou za pět let. Podrobnosti o služebním hodnocení
stanoví ministr vnitra Československé socialistické republiky,
který může též upravit služební postup vyplývající ze služebního
hodnocení.
§ 16
(1) Příslušník musí být s obsahem služebního hodnocení
seznámen.
(2) Služební orgány jsou povinny dbát, aby služební zařazení
příslušníka odpovídalo jeho služebnímu hodnocení.
§ 17
Ustanovování do funkcí
(1) Služební orgány ustanovují příslušníky do funkcí v souladu
s potřebami Sboru národní bezpečnosti, podle dosažené kvalifikace
a závěru služebního hodnocení a se zřetelem ke zdravotnímu stavu
příslušníků.
(2) Do funkce vyšetřovatele může být ustanoven jen příslušník,
který dosáhl věku nejméně 24 let a má vysokoškolské právnické
vzdělání. Podmínku vysokoškolského právnického vzdělání mohou
ministři vnitra v oborech své působnosti z důležitých důvodů
výjimečně prominout, jestliže příslušník ustanovený do funkce
vyšetřovatele jinak dává záruku řádného výkonu této funkce.
Převedení na jinou funkci
§ 18
(1) Příslušník musí být převeden na jinou funkci,
a) jestliže podle posudku lékařské komise trvale pozbyl ze
zdravotních důvodů schopnost vykonávat dosavadní funkci nebo by
její výkon byl na újmu jeho zdraví nebo jestliže jeho schopnost
k výkonu služby je ze zdravotních důvodů trvale změněna,
b) dojde-li v důsledku organizačních změn ke zrušení jeho
dosavadní funkce,
c) není-li podle závěru služebního hodnocení způsobilý vykonávat
dosavadní funkci, nebo
d) jestliže bylo rozhodnuto o jeho propuštění ze služebního poměru
podle § 100 odst. 1 písm. e) nebo f) a jeho ponechání
v dosavadní funkci do skončení služebního poměru není možné.
(2) Příslušník může být převeden na jinou funkci,
a) jestliže o to sám požádal z osobních nebo rodinných důvodů,
nebo
b) vykazuje-li bez viny služebních orgánů a přes jejich písemné
upozornění soustavně neuspokojivé výsledky ve výkonu služby.
(3) Převedení na jinou funkci se provede odvoláním příslušníka
z dosavadní funkce a jeho ustanovením do jiné funkce v témže druhu
služby, a není-li to možné, v jiném druhu služby. Z dosavadní
funkce se příslušník též odvolá, má-li být ustanoven do vyšší
funkce. Při ustanovování do jiné funkce se postupuje podle § 17.
(4) Převedení příslušníka na jinou funkci z některého z důvodů
uvedených v odstavci 1 písm. b) a c) a v odstavci 2 písm. b) musí
být předem projednáno ve zvláštních komisích zřízených služebními
orgány.
§ 19
Příslušníku, který byl převeden na jinou funkci podle § 18
odst. 1 písm. a) nebo b), náleží dosavadní funkční plat ještě po
dobu šesti měsíců, jestliže to je pro něj výhodnější.
§ 20
Služební cesta a přeložení
(1) Příslušník může být vyslán na dobu nezbytně nutnou na
služební cestu.
(2) Příslušník může být přeložen k výkonu funkce do jiného
místa služebního působiště na nezbytně nutnou dobu, nejdéle však
na jeden rok, vyžaduje-li to důležitý zájem služby. Opětovně může
být takto přeložen až po uplynutí dvou let od skončení posledního
přeložení. Jestliže s tím příslušník souhlasí, může být přeložen
do jiného místa služebního působiště i na delší dobu, popřípadě
opětovně přeložen i před uplynutím doby dvou let od skončení
posledního přeložení.
(3) Příslušník může být též přeložen do jiného místa služebního
působiště, jestliže o to sám požádá ze závažných osobních nebo
rodinných důvodů.
(4) Příslušník může být trvale přeložen do jiného místa
služebního působiště bez svého souhlasu, jestliže to nezbytně
vyžaduje důležitý zájem služby.
§ 21
Zproštění výkonu služby
(1) Stane-li se příslušník důvodně podezřelým, že porušil
služební povinnost závažným způsobem, zejména že se dopustil
trestného činu, a další ponechání ve výkonu služby by ohrožovalo
důležitý zájem služby nebo průběh přešetřování činu, může být
písemným rozhodnutím služebního orgánu dočasně zproštěn výkonu
služby.
(2) Výkonu služby lze příslušníka zprostit jen na dobu nezbytně
nutnou k objasnění jeho jednání, nejdéle však na dobu tří měsíců.
Tato doba může být výjimečně prodloužena ministrem vnitra, nejdéle
však o další tři měsíce.
(3) Příslušníku, který byl zproštěn výkonu služby, náleží ode
dne zproštění 30 %, a jde-li o ženatého příslušníka, 50 %
služebního příjmu. Tato část služebního příjmu se zvyšuje o 10 %
služebního příjmu na každé nezaopatřené dítě, na které příslušníku
náleží výchovné nebo na které platí výživné, nejvýše však do výše
80 % služebního příjmu. Má-li příslušník v této době jiné pracovní
příjmy, krátí se mu snížený služební příjem tak, aby úhrn tohoto
sníženého služebního příjmu a jeho jiných pracovních příjmů
nepřesahoval jeho služební příjem před zproštěním výkonu služby.
Po dobu vazby služební příjem ani jeho část příslušníku nenáleží.
(4) Skončí-li zproštění výkonu služby, doplatí se příslušníku
rozdíl, o který byl jeho služební příjem zkrácen. To neplatí,
bylo-li jednání, pro které byl příslušník zproštěn výkonu služby,
úmyslným trestným činem, za který byl pravomocně odsouzen, nebo
byl-li pro jednání, pro něž byl zproštěn výkonu služby, propuštěn
ze služebního poměru, nebo byla-li mu z tohoto důvodu odňata
hodnost.
HLAVA DRUHÁ
Služební kázeň a kázeňská pravomoc
§ 22
Služební kázeň
Služební kázeň záleží v důsledném plnění služebních povinností
stanovených právními předpisy, služební přísahou, rozkazy a
pokyny.
§ 23
Základní povinnosti příslušníků
(1) Příslušník je zejména povinen
a) důsledně a přesně plnit úkoly vyplývající z oprávnění
a společenského poslání Sboru národní bezpečnosti, uložené mu
zákony, jinými právními předpisy a rozkazy a pokyny
nadřízených,
b) vykonávat svědomitě a řádně službu podle svých sil, znalostí a
schopností.
(2) Ve vztahu ke Sboru národní bezpečnosti je příslušník
zejména povinen
a) ohlásit svému nadřízenému závady a nedostatky, které ohrožují
nebo ztěžují výkon služby, a hrozící škodu,
b) zakročit, jestliže hrozí škoda a k jejímu odvrácení je třeba
neodkladného zákroku. Nemusí tak učinit, brání-li mu v tom
důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavil vážnému
ohrožení jiné osoby,
c) zvyšovat své odborné a politické znalosti,
d) dodržovat pravidla služební zdvořilosti a chovat se i mimo
službu tak, aby neztratil důvěru potřebnou pro výkon služby.
(3) Domnívá-li se příslušník, že rozkaz nebo pokyn jeho
nadřízeného je v rozporu s právním předpisem, je povinen
nadřízeného na to upozornit. Trvá-li nadřízený na splnění rozkazu
nebo pokynu, je příslušník povinen jej splnit. Příslušník je
povinen odepřít splnění rozkazu nebo pokynu nadřízeného, jestliže
by jeho splněním spáchal trestný čin. Tuto skutečnost ohlásí bez
zbytečného průtahu vyššímu nadřízenému.
(4) Pracovní poměr a dohodu o pracovní činnosti může příslušník
uzavřít jen se souhlasem služebního orgánu.
§ 24
Základní povinnosti náčelníků a velitelů
Náčelníci a velitelé jsou dále ve vztahu k podřízeným
příslušníkům zejména povinni
a) organizovat, řídit a kontrolovat výkon jejich služby,
b) zabezpečovat, aby byli pro výkon služby náležitě politicky
připraveni a odborně vyškoleni a vycvičeni,
c) vytvářet jim příznivé podmínky pro výkon služby,
d) vést je ke služební kázni, oceňovat jejich iniciativu
a příkladné plnění služebních povinností a vyvozovat důsledky
z porušování služebních povinností.
§ 25
Kázeňská pravomoc
Náčelníci a velitelé mohou podřízeným příslušníkům v rozsahu
své pravomoci udělovat odměny a ukládat kázeňské tresty.
§ 26
Odměny
(1) Odměnami jsou:
a) písemná pochvala,
b) peněžitý nebo jiný dar,
c) udělení čestného odznaku,
d) mimořádné jmenování do důstojnické hodnosti,
e) mimořádné povýšení do vyšší hodnosti.
(2) Odměna musí být úměrná záslužnému činu nebo příkladnému
plnění služebních povinností, za které se uděluje. Odměnu podle
odstavce 1 písm. d) lze udělit jen příslušníku vykonávajícímu
funkci, pro kterou je stanovena důstojnická hodnost.
§ 27
Kázeňský přestupek
Kázeňským přestupkem je zaviněné porušení služební povinnosti
příslušníka, pokud není trestným činem, přečinem nebo přestupkem.
§ 28
Kázeňské tresty
Kázeňskými tresty jsou:
a) písemná důtka,
b) snížení služebního příjmu až o 10 % na dobu nejvýše tří měsíců,
c) odnětí čestného odznaku,
d) snížení hodnosti o jeden stupeň na dobu jednoho roku.
Ukládání kázeňských trestů
§ 29
(1) Za kázeňský přestupek lze příslušníku uložit některý
z kázeňských trestů, nepostačí-li k jeho nápravě a obnovení
služební kázně jiné, mírnější výchovné prostředky (výtka,
napomenutí, upozornění).
(2) Před uložením kázeňského trestu musí být vždy objektivně
zjištěn skutkový stav. Příslušníku musí být před uložením
kázeňského trestu dána možnost se k věci vyjádřit a hájit se.
(3) Při rozhodování o uložení kázeňského trestu se přihlíží
k povaze kázeňského přestupku, k okolnostem, za kterých byl
spáchán, k jeho následkům, k míře zavinění a k dosavadnímu postoji
příslušníka k plnění služebních povinností.
§ 30
(1) Kázeňský trest lze uložit nejdříve příští den po spáchání
kázeňského přestupku a jen do 30 dnů ode dne, kdy se o kázeňském
přestupku příslušný náčelník nebo velitel dověděl, nejpozději však
do jednoho roku ode dne spáchání kázeňského přestupku. Je-li
jednání příslušníka, v němž lze spatřovat porušení služební kázně,
předmětem šetření jiného orgánu, počíná lhůta 30 dnů pro uložení
kázeňského trestu dnem, kdy se příslušný náčelník nebo velitel
dověděl o výsledku tohoto šetření.
(2) Nedopustil-li se příslušník během jednoho roku od
pravomocného uložení kázeňského trestu dalšího kázeňského
přestupku, posuzuje se, jako by mu kázeňský trest nebyl uložen.
Příslušný náčelník nebo velitel může i před uplynutím jednoho roku
rozhodnout, že se příslušník posuzuje, jako by mu kázeňský trest
nebyl uložen, jestliže výkonem služby a chováním prokázal, že si
toho zasluhuje. Byl-li však uložen kázeňský trest snížení hodnosti
o jeden stupeň, může tak příslušný náčelník nebo velitel učinit
jen zcela výjimečně, nejdříve po uplynutí šesti měsíců od jeho
uložení, a jen zaslouží-li si to příslušník pro mimořádný záslužný
čin.
(3) Doba, na kterou byl příslušníku uložen kázeňský trest
snížení hodnosti o jeden stupeň, se nezapočítává do doby výsluhy
let v hodnosti (§ 10 odst.1 písm. b).
(4) Uložením kázeňského trestu není příslušník zbaven
povinnosti nahradit škodu, kterou kázeňským přestupkem způsobil.
§ 31
Kázeňský trest nelze uložit, byl-li příslušník za týž skutek
potrestán již soudem. Byl-li kázeňský trest uložen dříve, zruší se
s účinností ode dne uložení.
HLAVA TŘETÍ
Doba služby a doba odpočinku
§ 32
Délka základní služby v týdnu
(1) Délku základní doby služby v týdnu stanoví ministr vnitra
Československé socialistické republiky. Přitom přihlíží k úpravě
délky týdenní pracovní doby pracovníků v pracovním poměru +).
(2) Služební orgán může stanovit příslušníku kratší dobu
služby, jestliže o to příslušník požádá ze zdravotních nebo jiných
závažných důvodů a nebrání tomu důležitý zájem služby. Byla-li
příslušníku stanovena kratší doba služby, náleží mu služební
příjem odpovídající této kratší době služby.
------------------------------------------------------------------
+) § 83 zákoníku práce a vyhláška č. 63/1968 Sb., o zásadách pro
zkracování týdenní pracovní doby a pro zavádění provozních a
pracovních režimů s pětidenním pracovním týdnem.
§ 33
Rozvržení základní doby služby v týdnu
O rozvržení základní doby služby v týdnu rozhodují příslušné
služební orgány. Stanoví též začátek a konec základní doby služby
v jednotlivých dnech.
§ 34
Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma službami
(1) Základní doba služby v týdnu se rozvrhuje tak, aby
příslušník měl mezi koncem jedné služby a začátkem následující
služby nepřetržitý odpočinek v trvání alespoň 12 hodin a jednou
v týdnu nepřetržitý odpočinek v trvání alespoň 32 hodin.
(2) Ministr vnitra Československé socialistické republiky může
stanovit, ve kterých případech lze nepřetržitý odpočinek mezi
dvěma službami výjimečně zkrátit až na šest hodin a nepřetržitý
odpočinek v týdnu až na 24 hodin.
§ 35
Přestávky ve službě
Příslušník má nejdéle po každých pěti hodinách nepřetržitého
výkonu služby nárok na přestávku na jídlo a oddech v trvání
nejméně 15 minut. Jde-li o službu, jejíž výkon nemůže být
přerušen, musí být příslušníku i bez přerušení výkonu služby
zajištěna přiměřené doba pro jídlo a oddech. Ministr vnitra
Československé socialistické republiky stanoví, v jakém rozsahu se
přestávky na jídlo a oddech započítávají do základní doby služby
v týdnu.
§ 36
Služba konaná nad základní dobu služby v týdnu
(1) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, je příslušník povinen
konat službu nad stanovenou základní dobu služby v týdnu.
(2) Koná-li příslušník službu přímé bezpečnostní povahy nad
stanovenou základní dobu služby v týdnu, náleží mu za každou
hodinu výkonu této služby náhradní volno; náhradní volno musí být
poskytnuté do jednoho měsíce a pokud to není možné pro důležité
zájmy služby, náleží příslušníkovi za každou hodinu výkonu takové
služby peněžitá náhrada ve výši odpovídající jeho průměrnému
hodinovému služebnímu příjmu. Za dny nepřetržitého odpočinku
v týdnu nebo za svátky se peněžitá náhrada zvyšuje o 33 %.
(3) Okruh osob uvedených v odstavci 2 určí ve své působnosti
ministr vnitra České republiky a ministr vnitra Slovenské
republiky po projednání s příslušným odborovým orgánem.
§ 37
Služba za mimořádných bezpečnostních opatření
(1) V době mimořádných bezpečnostních opatření lze příslušníku
nařídit služební dosažitelnost nebo služební pohotovost.
(2) Náčelníci a velitelé jsou povinni zabezpečit příslušníkům
při službě konané k provedení mimořádných bezpečnostních opatření
stravování a při služební pohotovosti stravování a vhodné
ubytování.
(3) Za dobu služební pohotovosti a za službu konanou
k provedení mimořádných bezpečnostních opatření nad stanovenou
základní dobu služby v týdnu náleží příslušníku zvláštní odměna.
(4) Ministr vnitra Československé socialistické republiky
stanoví podrobnosti o nařizování služební dosažitelnosti
a služební pohotovosti a výši zvláštní odměny uvedené v předchozím
odstavci. Může též stanovit, v kterých dalších případech a v jakém
rozsahu lze příslušníkům nařídit služební dosažitelnost.
§ 38
Vznik nároku na dovolenou
(1) Příslušník má nárok na dovolenou za kalendářní rok,
jestliže v něm vykonával službu alespoň 75 dnů. Ministr vnitra
Československé socialistické republiky stanoví, které doby se
posuzují jako doba výkonu služby.
(2) Za kalendářní rok, v němž vznikl služební poměr
příslušníka, náleží mu poměrná část dovolené, i když nesplnil
podmínku uvedenou v předchozím odstavci.
§ 39
Délka dovolené
(1) Základní výměra dovolené činí 30 kalendářních dnů. Tato
výměra se prodlužuje o 14 kalendářních dnů příslušníku, který
alespoň 14 kalendářních dnů dovolené využije k lázeňskému léčení
na základě rozhodnutí lékařské komise.
(2) Poměrná část dovolené se určí tak, že za každý kalendářní
měsíc trvání služebního poměru v kalendářním roce náleží jedna
dvanáctina dovolené. Vznikl-li služební poměr nejpozději 15. den
v měsíci, náleží příslušníku poměrná část dovolené i za tento
kalendářní měsíc. Za kalendářní měsíc, v němž služební poměr
skončil, mu náleží poměrná část dovolené, jen jestliže v tomto
měsíci trval služební poměr déle než 15 dnů.
Nástup a přerušení dovolené
§ 40
(1) Dovolená se zpravidla vyčerpává vcelku . Poskytuje-li se
výjimečně v částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 14
kalendářních dnů.
(2) Dovolenou lze příslušníku poskytnout ještě před splněním
podmínky stanovené v § 38 odst.1. Jestliže však příslušník do
konce kalendářního roku tuto podmínku nesplní, je povinen vrátit
služební příjem, který mu byl vyplacen za dobu dovolené nebo za
její poměrnou část, na níž mu nevznikl nárok. To neplatí v případě
uvedeném v § 38 odst.2.
(3) Nástup dovolené určuje příslušný náčelník nebo velitel,
a to s přihlédnutím k zájmům služby i k oprávněným požadavkům
příslušníka. Den nástupu dovolené musí být příslušníku oznámen
nejméně 15 dnů předem. Tato lhůta může být zkrácena, jestliže
s tím příslušník souhlasí.
(4) Nástup dovolené je nutno určit tak, aby ji příslušník mohl
vyčerpat zpravidla do konce kalendářního roku. Jestliže příslušník
ze služebních důvodů nebo pro důležité osobní překážky ve službě
nemohl dovolenou v kalendářním roce vyčerpat, je příslušný
náčelník nebo velitel povinen poskytnout mu ji tak, aby skončila
nejpozději do 30. dubna příštího roku.
(5) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, může příslušný
náčelník nebo velitel změnit příslušníku původně určený nástup
dovolené nebo ho odvolat z dovolené. Příslušník má nárok na
náhradu nákladů, které mu bez jeho zavinění vznikly.
§ 41
(1) Je-li příslušník v době dovolené uznán neschopným služby
pro nemoc nebo úraz, dovolená se mu přerušuje. Dovolená se
přerušuje také s nástupem mateřské dovolené.
(2) Připadne-li v době dovolené příslušníka svátek na den,
který je jinak jeho obvyklým dnem služby nezapočítává se mu do
dovolené.
§ 42
Služební příjem za dobu dovolené
(1) Příslušník má nárok za dobu dovolené na služební příjem
v plné výši. Na požádání příslušníka mu musí být služební příjem
splatný během dovolené vyplacen již před nastoupením dovolené.
(2) Příslušníku náleží za nevyčerpanou dovolenou nebo za její
poměrnou část náhrada ve výši služebního příjmu odpovídajícího
době nevyčerpané základní výměry dovolené, pokud dovolenou nebo
její poměrnou část nemohl vyčerpat
a) z naléhavých služebních důvodů,
b) proto, že mu náčelník nebo velitel neurčil její nástup,
c) pro překážky ve službě z důvodů obecného zájmu a pro důležité
osobní překážky ve službě, nebo
d) proto, že služební poměr skončil.
§ 43
Krácení dovolené
Za každý den neomluvené nepřítomnosti příslušníka ve službě
krátí se mu dovolená o dva kalendářní dny. Dovolená však nesmí být
zkrácena na méně než sedm kalendářních dnů.
§ 44
Vliv služebního poměru na dovolenou
(1) Příslušníku, jehož služební poměr skončil během
kalendářního roku, náleží za tento rok poměrná část dovolené,
i když nesplnil podmínku uvedenou v § 38 odst. 1.
(2) Skončil-li služební poměr příslušníka po vyčerpání dovolené
nebo její části, je příslušník povinen vrátit služební příjem
vyplacený mu za část dovolené, o kterou mu byla dovolená zkrácena.
Za dovolenou nebo její část, na kterou příslušníku nárok nevznikl,
je příslušník povinen vrátit služební příjem, jen skončil-li
služební poměr propuštěním podle § 100 odst. 1 písm. e) nebo f),
odnětím hodnosti nebo ztrátou hodnosti.
§ 45
Dodatková dovolená
(1) Příslušník, který vykonává po celý kalendářní rok zdraví
škodlivou nebo zvlášť obtížnou službu, má nárok též na dodatkovou
dovolenou v délce sedmi kalendářních dnů. Vykonává-li příslušník
tuto službu jen po část roku, náleží mu poměrná část dodatkové
dovolené.
(2) Ministr vnitra Československé socialistické republiky
stanoví, která služba je zdraví škodlivá nebo zvlášť obtížná.
(3) Za dodatkovou dovolenou nelze poskytnout náhradu podle § 42
odst. 2. Tato dovolená musí být vždy vyčerpána, a to přednostně.
§ 46
Služební volno
(1) Jestliže příslušník nemůže pro překážky z důvodu obecného
zájmu (výkon veřejných funkcí, občanských povinností a jiných
úkonů v obecném zájmu) nebo pro důležité osobní překážky konat
službu, má nárok na udělení služebního volna. Služební volno se
poskytuje na nezbytně nutnou dobu.
(2) Příslušník, kterému bylo poskytnuto služební volno pro
překážky z důvodu obecného zájmu, má po dobu tohoto služebního
volna nárok na služební příjem, pokud mu podle zvláštních předpisů
nebyla poskytnuta odměna nebo vyplacena náhrada služebního příjmu
organizací, pro kterou je činný.
(3) Ministr vnitra Československé socialistické republiky
stanoví, ve kterých případech a v jakém rozsahu se poskytuje
služební volno pro důležité překážky ve službě a v jakém rozsahu
náleží služební příjem po dobu tohoto služebního volna.
§ 47
Služební volno bez nároku na služební příjem
Příslušníku může být poskytnuto, jestliže o to požádá z vážných
důvodů, služební volno na nezbytně nutnou dobu bez nároku na
služební příjem.
HLAVA ČTVRTÁ
Náležitosti příslušníků, náhrady služebních výdajů a výchovné
§ 48
Náležitosti
(1) Příslušník má nárok na peněžní a naturální náležitosti.
Peněžními náležitostmi jsou:
a) služební příjem, jejž tvoří funkční plat, hodnostní plat,
přídavek za výsluhu let, příplatky a odměny,
b) zvláštní jednorázové peněžní náležitosti.
(2) Služební příjem se stanoví především podle vykonávané
funkce, dosažené kvalifikace a hodnosti, délky a povahy služby,
její nebezpečnosti a zvýšené námahy spojené s jejím výkonem.
(3) Podmínky nároku na jednotlivé druhy náležitostí, jejich
výši, výplatní termíny a další podrobnosti stanoví ministr vnitra
Československé socialistické republiky po projednání s ministrem
financí a ministrem práce a sociálních věcí Československé
socialistické republiky.
§ 49
Splatnost služebního příjmu
(1) Služební příjem se vyplácí za celý kalendářní měsíc.
(2) Při skončení služebního poměru je služební příjem splatný
v den skončení služebního poměru.
§ 50
Výplata služebního příjmu
(1) Služební příjem se vyplácí příslušníku zpravidla ve
služební době a na pracovišti. Nemůže-li se příslušník dostavit
k výplatě z vážných důvodů, popřípadě vykonává-li službu na
vzdáleném pracovišti, zašle se mu služební příjem v den výplatního
termínu nebo nejpozději v následující den na náklad a nebezpečí
služebního orgánu.
(2) Na žádost příslušníka předloží mu služební orgán
k nahlédnutí doklady, na jejichž základě byl jeho služební příjem
vypočten.
§ 51
Zdanění služebního příjmu
Zdanění služebního příjmu daní ze mzdy se řídí obecnými
právními předpisy +).
------------------------------------------------------------------
+) Zákon č. 76/1952 Sb., o dani ze mzdy, ve znění pozdějších
předpisů.
§ 52
Srážky ze služebního příjmu
(1) Srážky ze služebního příjmu lze provést jen na základě
písemného souhlasu příslušníka. Jinak lze ze služebního příjmu
srazit jen
a) daň ze mzdy,
b) částky propadající státu v důsledku pravomocně uloženého
nápravného opatření,
c) částky postižené výkonem rozhodnutí nařízeným služebním
orgánem, soudem nebo národním výborem (§ 123 odst. 3),
d) přeplatky na dávkách nemocenského pojištění, pokud je
příslušník povinen je vrátit na základě vykonatelného
rozhodnutí podle předpisů o nemocenském pojištění,
e) neprávem přijaté částky dávek sociálního zabezpečení, pokud je
příslušník povinen je vrátit na základě vykonatelného
rozhodnutí podle předpisů o sociálním zabezpečení,
f) nevyúčtovanou zálohu na náhradu cestovních, stěhovacích a
jiných výdajů,
g) při skončení služebního poměru služební příjem vyplacený
příslušníku za dovolenou nebo její část, pokud je příslušník
povinen jej vrátit,
h) částky mateřského příspěvku, které je příslušnice povinna
vrátit na základě vykonatelného rozhodnutí podle zákona o
mateřském příspěvku.
(2) O výkonu rozhodnutí srážkami ze služebního příjmu a
výchovného (§ 54 odst. 1) platí obecné právní předpisy +).
Naturální náležitosti a zvláštní jednorázové peněžní náležitosti
jsou z výkonu rozhodnutí vyňaty.
(3) Pořadí srážek ze služebního příjmu se řídí předpisy
platnými pro pracovníky v pracovním poměru ++).
------------------------------------------------------------------
+) § 276 a násl. občanského soudního řádu, § 122 zákoníku práce
a § 20 nařízení vlády Československé socialistické republiky
č.54/1975 Sb., kterým se provádí zákoník práce.
++) § 122 odst. 2 zákoníku práce a § 20 nařízení vlády
Československé socialistické republiky č.54/1975 Sb.
§ 53
Náhrady výdajů poskytovaných příslušníku v souvislosti
s výkonem služby
Příslušníku náleží náhrada cestovních, stěhovacích a jiných
výdajů, které mu vzniknou při plnění služebních povinností. Rovněž
mu náleží náhrada za používání vlastních předmětů potřebných pro
výkon služby, jestliže jich příslušník používá se souhlasem
služebního orgánu. Podmínky nároku na náhradu těchto výdajů, její
výši a bližší podrobnosti stanoví ministr vnitra Československé
socialistické republiky po projednání s ministrem financí a
ministrem práce a sociálních věcí Československé socialistické
republiky.
§ 54
Výchovné a jednorázová peněžní výpomoc
(1) Příslušníku s nezaopatřenými dětmi náleží výchovné.
Podmínky pro poskytování výchovného, jeho výši a bližší
podrobnosti upravují zvláštní předpisy +++).
(2) V mimořádných zvlášť odůvodněných případech může být
příslušníku na jeho žádost poskytnuta jednorázová peněžní výpomoc.
O přiznání jednorázové peněžní výpomoci a její výši rozhodují
ministři vnitra v oborech své působnosti.
------------------------------------------------------------------
+++) § 33 zákona č.88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o
dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského
pojištění.
§ 55
Zmocnění k přijetí služebního příjmu
Příslušník může k přijetí služebního příjmu písemně zmocnit
jinou osobu. Manželu lze služební příjem vyplatit jen na základě
písemného zmocnění. Bez písemného zmocnění lze vyplatit služební
příjem jiné osobě než příslušníku, jen pokud to stanoví zákon.
Tato ustanovení se vztahují i na výplatu zvláštních jednorázových
peněžních náležitostí, náhrad výdajů poskytovaných příslušníku v
souvislosti s výkonem služby, výchovného a jednorázové peněžní
výpomoci.
HLAVA PÁTÁ
Bezpečnost a ochrana zdraví při výkonu služby
§ 56
Povinnosti služebních orgánů
(1) Péči o bezpečnost a ochranu zdraví příslušníků při výkonu
služby zajišťují služební orgány.
(2) Služební orgány jsou zejména povinny
a) dbát při tvorbě služebních předpisů požadavků bezpečnosti a
ochrany zdraví při výkonu služby,
b) kontrolovat dodržování předpisů, rozkazů a pokynů vydaných k
zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby,
c) zjišťovat příčiny služebních úrazů a nemocí z povolání
a soustavně vytvářet podmínky pro předcházení služebním úrazům
a nemocem z povolání, jakož i onemocněním vznikajícím vlivem
prostředí, v němž příslušník vykonává službu.
(3) Služební orgány jsou povinny pečovat též o bezpečnost
a ochranu zdraví všech osob, které se s jejich vědomím zdržují na
pracovištích Sboru národní bezpečnosti.
(4) Předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při
výkonu služby příslušníků vydává ministr vnitra Československé
socialistické republiky.
§ 57
Povinnosti příslušníků
Příslušníci jsou zejména povinni
a) dodržovat předpisy, rozkazy a pokyny vydané k zajištění
bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby,
b) používat při výkonu služby předepsaných ochranných zařízení a
ochranných služebních prostředků,
c) účastnit se školení a výcviku prováděného ministerstvy vnitra v
zájmu zvýšení bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby a
podrobit se zkouškám a lékařským prohlídkám,
d) oznamovat náčelníkům nebo velitelům nedostatky a závady, které
by mohly ohrozit bezpečnost a zdraví příslušníků při výkonu
služby.
§ 58
Státní odborný dozor
Státní odborný dozor nad bezpečností a ochranou zdraví při
výkonu služby upravují zvláštní předpisy +).
------------------------------------------------------------------
+) Zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad
bezpečností práce.
HLAVA ŠESTÁ
Péče o příslušníky
§ 59
Podmínky pro výkon služby
(1) Služební orgány vytvářejí příslušníkům podmínky pro řádný,
hospodárný a pokud možno bezpečný výkon služby.
(2) Služební orgány jsou zejména povinny
a) zajišťovat pro příslušníky zdravotnickou péči,
b) zřizovat, udržovat a zlepšovat hygienická a sociální zařízení,
c) pečovat o vzhled, úpravu a zlepšování pracovišť,
d) vytvářet příznivé podmínky pro závodní stravování odpovídající
zásadám správné výživy,
e) zajišťovat řádné ubytování příslušníků,
f) zřizovat a udržovat pro ně kulturní, rekreační a tělovýchovná
zařízení.
Zvyšování kvalifikace příslušníků
§ 60
(1) Služební orgány jsou povinny pečovat o soustavné
a plánovité zvyšování kvalifikace příslušníků, zejména nově
přijatých a mladých příslušníků. Za tím účelem zejména
a) zabezpečují vzdělání příslušníků ve školských zařízeních
ministerstev vnitra,
b) vysílají příslušníky ke studiu na jiných školách,
c) umožňují příslušníkům studijní a praktickou činnost na
příslušných odborných pracovištích a prohlubování potřebných
odborných zkušeností.
(2) Služební orgány mohou příslušníkům, kteří studují na
školách, s jejich souhlasem nebo na jejich žádost vhodně
rozvrhnout základní dobu služby v týdnu. Pro toto studium se
příslušníkům poskytuje služební volno a hmotné zabezpečení
v rozsahu a za podmínek, které stanoví ministr vnitra
Československé socialistické republiky.
§ 61
(1) Sbor národní bezpečnosti může s příslušníkem uzavřít
dohodu, kterou se Sbor národní bezpečnosti zavazuje umožnit
příslušníku získání nebo zvýšení kvalifikace a příslušník se
zavazuje setrvat po skončení studia po určitou dobu ve služebním
poměru nebo uhradit Sboru národní bezpečnosti náklady spojené se
získáním nebo zvýšením kvalifikace nebo jejich část.Sbor národní
bezpečnosti se může s příslušníkem také dohodnout, že příslušník
uhradí Sboru národní bezpečnosti i náklady, které do skončení
služebního poměru vynaložil k získání nebo zvýšení jeho
kvalifikace, jestliže příslušník bude uvolněn ze služebního poměru
podle § 99 nebo jestliže jeho služební poměr skončí odnětím
hodnosti nebo ztrátou hodnosti anebo propuštěním podle § 100 odst.
1 písm. d), e) nebo f) před získáním předpokládané kvalifikace
nebo před jejím zvýšením. Náhradu nákladů spojených se základní
přípravou pro výkon služby nelze požadovat.
(2) Dohoda musí být uzavřena písemně a musí být v ní uvedeny
a) druh kvalifikace a způsob jejího získání nebo zvýšení,
b) doba, po kterou se příslušník zavazuje setrvat po skončení
studia ve služebním poměru, a
c) nejvyšší celková částka, do které lze na příslušníku požadovat
náhradu nákladů, jestliže nesplní svůj závazek,
jinak je dohoda neplatná.
(3) Nesplní-li příslušník svůj závazek jen zčásti, povinnost
náhrady nákladů se poměrně sníží.
(4) Povinnost náhrady nákladů zaniká zcela, jestliže služební
poměr skončil propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 100
odst. 1 písm. a) až c).
(5) Výši náhrady nákladů, které lze na příslušníku požadovat, a
dobu trvání závazku stanoví ministr vnitra Československé
socialistické republiky. Může též stanovit, ve kterých případech
lze příslušníku náhradu nákladů zcela nebo zčásti prominout.
§ 62
Uložení svršků a dopravních prostředků
Služební orgány jsou povinny zajistit bezpečnou úschovu svršků
a osobních předmětů, které příslušníci obvykle nosí do služby,
jakož i obvyklých dopravních prostředků příslušníků, pokud jich
používají k cestě do služby a zpět. Tuto povinnost mají vůči všem
ostatním osobám, pokud tyto osoby jsou pro ně činny na
pracovištích Sboru národní bezpečnosti.
§ 63
Preventivní rehabilitace
(1) Příslušníkům může být poskytnuta k upevnění jejich tělesné
zdatnosti, tělesného a duševního zdraví preventivní rehabilitace
v délce 14 kalendářních dnů v roce.
(2) Příslušníkům s oslabeným zdravotním stavem může být
poskytnuta na základě lékařského doporučení preventivní
rehabilitace formou lázeňského léčení spojeného s částí dovolené.
(3) Podmínky pro poskytování preventivní rehabilitace a způsob
jejího provádění stanoví ministr vnitra Československé
socialistické republiky.
§ 64
Zabezpečení při neschopnosti k výkonu služby a ve stáří
Zabezpečení příslušníků při neschopnosti k výkonu služby z
důvodů nemoci, úrazu, těhotenství a mateřství a zabezpečení při
invaliditě a ve stáří upravují zvláštní předpisy +).
------------------------------------------------------------------
+) Zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách,
ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 88/1968 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, zákon č.121/1975 Sb., o sociálním
zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č.
30/1983 Sb.-§ 119 až 135).
§ 65
Péče o příslušníky se změněnou schopností k výkonu služby
(1) Jestliže schopnost příslušníka k výkonu služby je ze
zdravotních důvodů trvale změněna, stanoví mu příslušná lékařská
komise zdravotní klasifikaci a potřebné omezení pro výkon služby.
(2) Příslušníka, jehož schopnost k výkonu služby je ze
zdravotních důvodů trvale změněna nebo který podle posudku
lékařské komise trvale pozbyl ze zdravotních důvodů schopnost
vykonávat dosavadní funkci nebo jemuž by její výkon byl na újmu
jeho zdraví, jsou služební orgány povinny převést na funkci, která
odpovídá jeho zdravotnímu stavu a je přiměřená jeho schopnostem,
zkušenostem a dosavadnímu služebnímu zařazení, a vytvářet mu pro
výkon služby podmínky vhodné vzhledem k jeho zdravotnímu stavu.
Zvláštní podmínky pro výkon služby příslušnic
Sboru národní bezpečnosti
§ 66
(1) Příslušnice nesmí být ustanovena do funkce ani zařazována
do služeb, jejichž výkon je pro ni fyzicky nepřiměřený, škodí
jejímu organismu nebo ohrožuje její mateřské poslání. Ministr
vnitra Československé socialistické republiky stanoví po
projednání s ministry zdravotnictví České socialistické republiky
a Slovenské socialistické republiky funkce a služby zakázané všem
příslušnicím, těhotným příslušnicím a matkám do konce devátého
měsíce po porodu.
(2) Těhotná příslušnice nesmí být rovněž ustanovena do funkce
ani zařazována do služeb, jejichž výkon podle lékařského posudku
ohrožuje její těhotenství ze zdravotních důvodů tkvících v její
osobě. To platí obdobně o matce do konce devátého měsíce po
porodu.
§ 67
Těhotné příslušnice a příslušnice pečující o dítě mladší než
jeden rok nesmějí být zařazovány do nočních služeb, do služeb
konaných nad základní dobu služby v týdnu ani do služeb konaných
k provedení mimořádných bezpečnostních opatření. Do výkonu služby
k provedení mimořádných bezpečnostních opatření nesmějí být
zařazovány též příslušnice, které pečují o děti mladší 15 let.
§ 68
(1) Vykonává-li těhotná příslušnice funkci, jejíž výkon je
těhotným příslušnicím zakázán nebo podle lékařského posudku
ohrožuje její těhotenství, jsou služební orgány povinny převést ji
dočasně na funkci, která je pro ni vhodná a v níž může dosahovat
stejného služebního příjmu jako v dosavadní funkci. To platí
obdobně o matce do konce devátého měsíce po porodu.
(2) Dosahuje-li příslušnice ve funkci, na niž byla převedena
bez svého zavinění nižší služební příjem, poskytuje se jí na
vyrovnání tohoto rozdílu vyrovnávací příspěvek podle předpisů
o nemocenském pojištění ++).
------------------------------------------------------------------
++) § 5 zák. č. 88/1968 Sb.
§ 69
Těhotné příslušnice a příslušnice pečující o dítě mladší než
osm let mohou být vysílány na služební cesty mimo obvod obce
služebního působiště nebo dočasně nebo trvale přeloženy do jiného
místa služebního působiště jen se svým souhlasem.
§ 70
(1) Služební orgány jsou povinny při zařazování do služby
přihlížet též k potřebám příslušnic pečujících o děti.
(2) Služební orgány stanoví příslušnici pečující o dítě mladší
než 15 let nebo těhotné příslušnici na její žádost kratší dobu
služby nebo ji jinak vhodně upraví, nebrání-li tomu důležitý zájem
služby.
(3) Příslušnici, které byla stanovena kratší doba služby,
náleží služební příjem odpovídající této kratší době služby.
§ 71
(1) Nárok příslušnic na mateřskou dovolenou, další mateřskou
dovolenou a na přestávky ke kojení se řídí předpisy platnými pro
pracovnice v pracovním poměru +).
(2) Požádá-li příslušnice služební orgán o poskytnutí dovolené
tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené,
je služební orgán povinen její žádosti vyhovět.
------------------------------------------------------------------
+) § 157 až 161 zákoníku práce.
HLAVA SEDMÁ
Náhrada škody
ODDÍL PRVNÍ
Odpovědnost příslušníků za škodu způsobenou
Sboru národní bezpečnosti
Obecná odpovědnost
§ 72
(1) Příslušník odpovídá Sboru národní bezpečnosti za škodu,
kterou mu způsobil zaviněným porušením svých povinností při plnění
služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
(2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany
Sboru národní bezpečnosti, odpovědnost příslušníka se poměrně
omezí.
(3) Zavinění příslušníka prokazuje příslušný orgán s výjimkou
případů uvedených v § 75 a 76.
(4) O náhradě škody podle tohoto oddílu rozhoduje služební
orgán.
§ 73
Příslušník neodpovídá za škodu,
a) která vyplývá z rizika řádného výkonu služby,
b) kterou způsobil při odvracení nebezpečí hrozícího životu nebo
zdraví nebo škody hrozící majetku, jestliže tento stav sám
úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným
okolnostem.
§ 74
Na příslušníku, který vědomě nezakročil proti hrozící škodě
nebo neohlásil hrozící škodu (§ 23 odst.2 písm. a) a b)), může
služební orgán požadovat, aby přispěl k úhradě škody, která Sboru
národní bezpečnosti byla způsobena, v rozsahu přiměřeném
okolnostem případu, pokud ji není možno uhradit jinak. Přitom se
přihlédne zejména k tomu, co bránilo splnění povinnosti a jaký je
společenský význam škody, jakož i k osobním a majetkovým poměrům
příslušníka, který povinnost nesplnil. Výše náhrady škody nesmí
však přesáhnout částku rovnající se trojnásobku jeho hrubého
měsíčního služebního příjmu.
§ 75
Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je
příslušník povinen vyúčtovat
(1) Převzal-li příslušník na základě dohody o hmotné
odpovědnosti odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování
(hotovosti, ceniny, materiálové zásoby, zboží a jiné hodnoty),
odpovídá za vzniklý schodek. V dohodách může být s příslušníky
současně ujednáno, že budou-li vykonávat službu s více
příslušníky, kteří uzavřeli dohodu o hmotné odpovědnosti,
odpovídají s nimi za schodek společně.
(2) Dohoda o hmotné odpovědnosti musí být uzavřena písemně,
jinak je neplatná.
(3) Příslušník se zprostí odpovědnosti zcela, popřípadě zčásti,
prokáže-li, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.
(4) Ministr vnitra Československé socialistické republiky
stanoví funkce, pro jejichž výkon je uzavření dohody o hmotné
odpovědnosti nezbytné.
§ 76
Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů
Příslušník odpovídá za ztrátu součástí výstroje, výzbroje,
nástrojů a jiných předmětů, které mu byly svěřeny na písemné
potvrzení. Této odpovědnosti se zprostí, prokáže-li, že ztrátu
nezavinil.
Rozsah náhrady škody
§ 77
(1) Příslušník, který odpovídá za škodu, je povinen nahradit
skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže ji neodčiní v předešlý
stav.
(2) Výše náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí však
přesáhnout u jednotlivého příslušníka trojnásobek jeho hrubého
měsíčního služebního příjmu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda
způsobena v opilosti, kterou si příslušník sám přivodil, nebo na
svěřených hodnotách, které je příslušník povinen vyúčtovat, nebo
ztrátou svěřených předmětů.
(3) Byla-li škoda způsobena také Sborem národní bezpečnosti, je
příslušník povinen hradit poměrnou část škody podle míry svého
zavinění.
(4) Odpovídá-li za škodu několik příslušníků, je každý z nich
povinen hradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.
Způsobil-li některý z nich škodu úmyslně, odpovídá za celou
škodu.
§ 78
(1) Při společné odpovědnosti za schodek se jednotlivým
příslušníkům určí podíl náhrady podle poměru jejich hrubých
služebních příjmů, přičemž služební příjem jejich náčelníka a jeho
zástupce se započítává ve dvojnásobné výši.
(2) Podíl náhrady stanovený podle předchozího odstavce nesmí
u jednotlivých příslušníků, s výjimkou náčelníka a jeho zástupce,
přesáhnout částku rovnající se jejich hrubému měsíčnímu příjmu.
Neuhradí-li se takto určenými podíly celá škoda, jsou povinni
uhradit zbytek náčelník a jeho zástupce podle poměru svých hrubých
služebních příjmů.
(3) Zjistí-li se, že schodek nebo jeho část byla zaviněna
některým ze společně odpovědných příslušníků, hradí schodek tento
příslušník podle míry svého zavinění. Zbývající část schodku hradí
všichni společně odpovědní příslušníci podíly určenými podle
předchozích odstavců.
§ 79
Při určení výše škody na věci se vychází z její ceny v době
poškození. Je-li stanovena maloobchodní cena, vychází se z této
ceny a přihlíží se k případnému opotřebení věci.
§ 80
(1) Byla-li škoda způsobena z nedbalosti, lze určit výši
náhrady škody nižší částkou, než je skutečná škoda, popřípadě než
je trojnásobek hrubého měsíčního služebního příjmu. Jde-li o škodu
způsobenou v opilosti nebo na svěřených hodnotách, které je
příslušník povinen vyúčtovat, nebo ztrátou svěřených předmětů,
může náhradu škody nižší částkou určit pouze odvolací orgán nebo,
jde-li o škodu způsobenou trestným činem, též soud.
(2) Při určování výše náhrady škody se přihlíží zejména
k poměru příslušníka ke službě a k majetku v socialistickém
vlastnictví, ke společenskému významu škody, k tomu, jak k ní
došlo, a k osobním a majetkovým poměrům příslušníka.
§ 81
(1) Výši požadované náhrady škody určují služební orgány po
projednání s příslušníkem tak, aby rozhodnutí o náhradě škody bylo
příslušníku oznámeno zpravidla do jednoho měsíce ode dne, kdy bylo
zjištěno, že škoda vznikla a že za ni příslušník odpovídá.
(2) Byla-li škoda způsobena trestným činem a příslušník není
ochoten ji uhradit ve výši určené služebním orgánem, rozhodne
služební orgán o povinnosti příslušníka uhradit škodu, jen
jestliže o ní nerozhodl soud.
ODDÍL DRUHÝ
Odpovědnost Sboru národní bezpečnosti za škodu
způsobenou příslušníkům
Obecná odpovědnost
§ 82
(1) Byla-li příslušníku způsobena při výkonu služby nebo
v přímé souvislosti s ním škoda porušením právní povinnosti,
odpovídá mu za ni Sbor národní bezpečnosti.
(2) Sbor národní bezpečnosti odpovídá příslušníku též za škodu,
kterou mu způsobily porušením právní povinnosti v rámci plnění
služebních úkolů služební orgány.
(3) O náhradě škody podle tohoto oddílu rozhoduje služební
orgán.
§ 83
Prokáže-li služební orgán, že škodu zavinil také poškozený
příslušník, odpovědnost Sboru národní bezpečnosti se poměrně
omezí.
§ 84
(1) Sbor národní bezpečnosti je povinen uhradit příslušníku
skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže škodu neodčinil
uvedením v předešlý stav. Jde-li o škodu na zdraví, platí pro
způsob a rozsah její náhrady ustanovení o služebních úrazech s tím
omezením, že nenáleží jednorázové mimořádné odškodnění
a jednorázové odškodnění pozůstalých.
(2) Při určování výše škody na věci se vychází z její ceny
v době poškození.
Odpovědnost za škodu při služebních úrazech
a nemocech z povolání
§ 85
(1) Došlo-li při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním
k poškození příslušníka na zdraví nebo k jeho smrti úrazem (dále
jen "služební úraz"), odpovídá za škodu tím vzniklou Sbor národní
bezpečnosti. Služebním úrazem není úraz, který se příslušníku
přihodil na cestě do služby a zpět.
(2) Jako služební úraz se posuzuje též úraz, který příslušník
utrpěl pro výkon služby.
(3) Za škodu způsobenou příslušníku nemocí z povolání odpovídá
Sbor národní bezpečnosti, konal-li příslušník u něho službu
naposledy před jejím zjištěním za podmínek, z nichž vzniká nemoc
z povolání, kterou byl postižen. Nemocemi z povolání jsou nemoci
uvedené v předpisech o sociálním zabezpečení, jestliže vznikly za
podmínek tam uvedených.
§ 86
(1) Sbor národní bezpečnosti se zprostí odpovědnosti zcela,
prokáže-li, že
a) škoda byla způsobena tím, že postižený příslušník svým
zaviněním porušil předpisy, rozkazy nebo pokyny k zajištění
bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, ačkoli s nimi
byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně
vyžadovány a kontrolovány, nebo
b) škodu si přivedl postižený příslušník svou opilostí a Sbor
národní bezpečnosti nemohl škodě zabránit,
a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.
(2) Sbor národní bezpečnosti se zprostí odpovědnosti zčásti,
prokáže-li, že
a) postižený příslušník porušil svým zaviněním předpisy, rozkazy
nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu
služby, ačkoli s nimi byl řádně seznámen, a že toto porušení
bylo jednou z příčin škody,
b) jednou z příčin škody byla opilost postiženého příslušníka,
nebo
c) příslušníku vznikla škoda proto, že si počínal v rozporu s
obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ač neporušil
předpisy, rozkazy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany
zdraví při výkonu služby, jednal lehkomyslně a musel si přitom
být vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem vědom, že si může
přivodit úraz nebo nemoc z povolání.
(3) Zprostí-li se Sbor národní bezpečnosti odpovědnosti zčásti,
určí se část škody, kterou nese příslušník, podle míry jeho
zavinění. V případě uvedeném v předchozím odstavci pod písm. c)
uhradí však Sbor národní bezpečnosti alespoň jednu třetinu škody.
(4) Při posuzování, zda příslušník porušil předpisy k zajištění
bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby (odstavec 1 písm.
a) a odstavec 2 písm. a)), není možno odvolávat se jen všeobecných
ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval
zdraví své a zdraví jiných.
(5) Za lehkomyslné jednání (odstavec 2 písm. c)) nelze
považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika
služby.
§ 87
Sbor národní bezpečnosti se nemůže zprostit odpovědnosti,
utrpěl-li příslušník služební úraz
a) při služebním zákroku nebo při službě konané k provedení
mimořádných bezpečnostních opatření, nebo
b) při odvracení nebezpečí hrozícího životu nebo zdraví nebo škody
hrozící majetku, pokud příslušník tento stav sám úmyslně
nevyvolal.
§ 88
Příslušníku, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla
zjištěna nemoc z povolání, je Sbor národní bezpečnosti povinen
v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout náhradu za
ztrátu na služebním příjmu, popřípadě na důchodu, za bolest a za
ztížení společenského uplatnění, za účelně vynaložené náklady
spojené s léčením a za věcnou škodu, popřípadě též jednorázové
mimořádné odškodnění.
§ 89
(1) Náhrada za ztrátu na služebním příjmu po dobu neschopnosti
příslušníka k službě se poskytuje v takové výši, aby spolu se
služebním příjmem v nemoci nebo nemocenským se rovnala jeho
čistému služebnímu příjmu před vznikem škody způsobené služebním
úrazem nebo nemocí z povolání.
(2) Náhrada za ztrátu na služebním příjmu po skončení
neschopnosti příslušníka k službě nebo při uznání plné (částečné)
invalidity se poskytuje v takové výši, aby spolu s čistým
služebním příjmem (výdělkem) příslušníka po úrazu nebo po zjištění
nemoci z povolání s případným invalidním (částečným invalidním)
důchodem poskytovaným z téhož důvodu se rovnala jeho čistému
služebnímu příjmu před vznikem škody způsobené služebním úrazem
nebo nemocí z povolání. Ke zvýšení invalidního důchodu pro
bezmocnost ani k jeho snížení podle předpisů o sociálním
zabezpečení se nepřihlíží.
(3) Náhrada za ztrátu na důchodu náleží v částce rovnající se
rozdílu mezi výší důchodu, na který poškozenému vznikl nárok,
a výší důchodu, na který by mu vznikl nárok, kdyby nedošlo ke
snížení jeho služebního příjmu (výdělku) následkem poškození
zdraví služebním úrazem nebo nemocí z povolání.
(4) Náhrada za bolest a za ztížení společenského uplatnění se
poskytuje jednorázově ve výši a za podmínek stanovených předpisy
platnými pro pracovníky v pracovním poměru +).
(5) Příslušníku, jehož schopnost k výkonu služby byla změněna
nebo který byl uznán invalidním v důsledku služebního úrazu, který
mu byl způsoben trestným činem, při služebním zákroku, při výkonu
služby v leteckém provozu, při plnění zvláštních úkolů uložených
služebními orgány, při práci s výbušninami, s chemickým,
radioaktivním, vysoce virulentním nebo infekčním materiálem anebo
za jiných obdobně nebezpečných podmínek, náleží jednorázové
mimořádné odškodnění ve výši nejméně 10 000 Kčs a nejvýše 45 000
Kčs. Došlo-li však k takovému úrazu za zvlášť nebezpečných
podmínek, náleží příslušníku jednorázové mimořádné odškodnění až
do výše 80 000 Kčs. Jednorázové mimořádné odškodnění ve výši
nejméně 10 000 Kčs a nejvýše 45 000 Kčs náleží za podmínek
stanovených v první větě též příslušníku, jehož schopnost k výkonu
služby byla změněna nebo který byl uznán invalidním v důsledku
nemoci z povolání.
------------------------------------------------------------------
+) Vyhl. č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení
společenského uplatnění, ve znění vyhl. č. 84/1967 Sb., vyhl.
č. 76/1981 Sb. a vyhl. č.78/1981 Sb.
§ 90
Jestliže příslušník následkem služebního úrazu nebo nemoci
z povolání zemřel, je Sbor národní bezpečnosti povinen v rozsahu,
ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout náhradu účelně
vynaložených nákladů spojených s jeho léčením, náhradu přiměřených
nákladů spojených s pohřbem, náhradu nákladů na výživu
pozůstalých, jednorázové odškodnění pozůstalých a náhradu věcné
škody.
§ 91
(1) Náklady spojené s léčením a náklady spojené s pohřbem se
hradí tomu, kdo tyto náklady vynaložil. Od nákladů spojených
s pohřbem se odečte pohřebné poskytnuté podle předpisů
o nemocenské péči.
(2) Náhrada nákladů na výživu pozůstalých náleží pozůstalým,
kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat. Při
výpočtu této náhrady se vychází z čistého služebního příjmu
zemřelého. Náhrada nákladů náleží, pokud není uhrazena dávkami
důchodového zabezpečení poskytovanými z téhož důvodu.
(3) Jednorázové odškodnění pozůstalých náleží manželu ve výši
3000 Kčs a dítěti, které má nárok na sirotčí důchod, ve výši
5000 Kčs. V odůvodněných případech lze jednorázové odškodnění
pozůstalých v úhrnné výši 3000 Kčs přiznat též rodičům zemřelého
příslušníka.
(4) Náhrada věcné škody náleží dědicům příslušníka.
§ 92
(1) Sbor národní bezpečnosti může výjimečně, půjde-li
o případ zvláštního zřetele hodný, poskytnout manželu, dítěti,
které má nárok na sirotčí důchod, popřípadě rodičům zemřelého
příspěvek ve výši jednorázového odškodnění pozůstalých, i když za
služební úraz nebo nemoc z povolání neodpovídá.
(2) Ministr vnitra Československé socialistické republiky
stanoví, které podmínky jsou obdobně nebezpečné a zvlášť
nebezpečné (§ 89 odst. 5), upraví určování výše jednorázového
mimořádného odškodnění a stanoví postup služebních orgánů při
projednávání a určování náhrady škody a další podrobnosti
o poskytování náhrad v souvislosti se služebními úrazy a nemocemi
z povolání; může též stanovit potřebné odchylky pro poskytování
náhrady za bolest, a v kterých případech lze poskytnout
jednorázové odškodnění pozůstalých vyšší částkou.
§ 93
Jestliže Sbor národní bezpečnosti poškozenému nahradil škodu,
má nárok na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu
odpovídá podle občanského zákoníku, a to v rozsahu odpovídajícím
míře této odpovědnosti vůči poškozenému a do výše nároků na
náhradu škody podle občanského zákoníku, pokud nebylo předem
dohodnuto jinak.
§ 94
(1) Změní-li se podstatně poměry poškozeného, které byly
rozhodující pro určení výše náhrady škody, může se poškozený
i Sbor národní bezpečnosti domáhat změny v úpravě svých práv,
popřípadě povinností.
(2) Ministr vnitra Československé socialistické republiky
může vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji úrovně služebního
příjmu, upravit v rozsahu stanoveném vládou Československé
socialistické republiky pro pracovníky v pracovním poměru
podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na služebním příjmu
náležející příslušníkům po skončení neschopnosti k službě vzniklé
služebním úrazem nebo nemocí z povolání.
§ 95
Odpovědnost za škodu na odložených věcech
(1) Sbor národní bezpečnosti odpovídá za škodu na věcech.
které na jeho pracovištích příslušník odložil při výkonu služby
nebo v přímé souvislosti s ním na určeném nebo obvyklém místě.
(2) Za věci, které příslušníci do služby obvykle nenosí
a které nebyly služebním orgánem převzaty do zvláštní úschovy,
odpovídá Sbor národní bezpečnosti jen do částky 1000 Kčs. Jestliže
škoda na těchto věcech byla způsobena jiným příslušníkem nebo
pracovníkem činným na pracovištích Sboru národní bezpečnosti nebo
jestliže služební orgán převzal tyto věci do zvláštní úschovy,
hradí Sbor národní bezpečnosti škodu bez omezení.
(3) Sbor národní bezpečnosti se zprostí odpovědnosti zčásti,
prokáže-li, že ke škodě došlo též zaviněným porušením služební
povinnosti ze strany příslušníka.
(4) Nárok na náhradu škody zanikne, jestliže příslušník ji
neohlásil služebnímu orgánu bez zbytečného odkladu nejpozději do
15 dnů ode dne, kdy se o škodě dověděl.
§ 96
Odpovědnost za škodu na věci při služebním zákroku
a při mimořádných bezpečnostních opatřeních
Utrpěl-li příslušník škodu na věci při služebním zákroku nebo
při službě konané k provedení mimořádných bezpečnostních opatření,
odpovídá za ni Sbor národní bezpečnosti.
§ 97
Odpovědnost při odvracení škody
Příslušník, který při odvracení nebezpečí hrozícího životu
nebo zdraví nebo škody hrozící majetku utrpěl škodu na věci, má
nárok vůči Sboru národní bezpečnosti na její náhradu, jakož i na
náhradu účelně vynaložených nákladů, jestliže tento stav sám
nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem.
HLAVA OSMÁ
Skončení služebního poměru
a nároky s ním souvisící
§ 98
Skončení služebního poměru
(1) Služební poměr končí
a) uvolněním,
b) propuštěním,
c) odnětím hodnosti,
d) ztrátou hodnosti,
e) úmrtím příslušníka.
(2) Služební poměr sjednaný na určitou dobu končí též
uplynutím této doby.
§ 99
Uvolnění
(1) Příslušník musí být uvolněn ze služebního poměru,
jestliže o to požádá. Žádost musí být písemná, a žádá-li
příslušník o uvolnění ze závažných osobních nebo rodinných důvodů
musí být v ní uveden též důvod pro uvolnění.
(2) Jde-li o uvolnění ze závažných osobních nebo rodinných
důvodů (např. ze zdravotních důvodů, proto, že příslušníku vznikne
nárok na starobní důchod, proto, že následuje manžela do nového
bydliště, proto, že není využíváno jeho kvalifikace, u příslušnice
též při uvolnění z důvodu těhotenství nebo péče o dítě), skončí
služební poměr uplynutím tří kalendářních měsíců a v ostatních
případech uplynutím devíti kalendářních měsíců následujících po
dni doručení žádosti, pokud se služební orgán s příslušníkem
nedohodne jinak.
(3) Rozhodnutí o skončení služebního poměru uvolněním oznámí
služební orgán příslušníku do jednoho měsíce ode dne doručení jeho
žádosti. Neučiní-li tak, skončí služební poměr uvolněním ve lhůtě
uvedené v žádosti. Není-li lhůta v žádosti uvedena, skončí
služební poměr uplynutím tří kalendářních měsíců následujících po
dni doručení žádosti, pokud se služební orgán s příslušníkem
nedohodne jinak. Podal-li příslušník žádost v době od 10. března
1990 do 10. května 1990, skončí jeho služební poměr dnem
10. června 1990, nebylo-li dohodnuto jinak. Podal-li příslušník
žádost v době od 11. května 1990 do 31. července 1990, skončí
služební poměr uplynutím jednoho měsíce ode dne doručení žádosti,
nebylo-li dohodnuto jinak.
(4) Nebylo-li rozhodnutí o skončení služebního poměru
uvolněním oznámeno příslušníku do jednoho měsíce ode dne doručení
jeho žádosti a byl-li v žádosti uveden důvod pro uvolnění,
posuzuje se uvolnění jako uvolnění ze závažných osobních nebo
rodinných důvodů.
(5) Požádal-li příslušník o uvolnění ve zkušební době, skončí
služební poměr uplynutím jednoho kalendářního měsíce následujícího
po dni doručení žádosti, pokud se služební orgán s příslušníkem
nedohodne jinak, vždy však nejpozději uplynutím zkušební doby.
Propuštění
§ 100
(1) Příslušník může být propuštěn ze služebního poměru,
a) jestliže pro něj není v důsledku zásadních organizačních změn
schválených vládou České a Slovenské Federativní Republiky ve
Sboru národní bezpečnosti jiné zařazení,
b) jestliže je podle posudku lékařské komise ze zdravotních
důvodů trvale neschopný k výkonu jakékoliv služby nebo
jestliže jeho schopnost k výkonu služby je změněna
a příslušníka nelze převést na funkci, jejíž výkon by nebyl na
újmu jeho zdraví,
c) splňuje-li podmínky nároku na starobní důchod,
d) jestliže byl při služebním hodnocení hodnocen jako
nevyhovující a není způsobilý zastávat jinou, méně odpovědnou
funkci,
e) jestliže porušil služební přísahu, služební povinnost nebo
pravomoc veřejného činitele zvlášť hrubým způsobem a jeho
ponechání ve služebním poměru by bylo na újmu důležitých zájmů
služby, nebo
f) jestliže byl pravomocně odsouzen pro trestný čin
k nepodmíněnému trestu odnětí svobody,
g) jestliže podle vyjádření občanské komise není způsobilý
k výkonu služby ve Sboru národní bezpečnosti.
(2) O propuštění příslušníka z důvodů uvedených v předchozím
odstavci písm. d), e) a f) může být rozhodnuto pouze do dvou
měsíců ode dne, kdy služební orgán důvod propuštění zjistil,
nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl;
v těchto lhůtách musí být rozhodnutí příslušníku též oznámeno.
Jde-li o propuštění příslušníka z důvodu uvedeného v předchozím
odstavci písm. d), nezapočítává se do lhůty dvou měsíců doba, po
kterou je příslušník uznán dočasně neschopným služby pro nemoc
nebo úraz.
(3) Propuštění příslušníka z některého z důvodů uvedených
v odstavci 1 písm. b), d) a e) je služební orgán povinen předem
projednat se zvláštní komisí zřízenou podle § 18 odst. 4.
§ 101
(1) Rozhodnutí o propuštění musí být vyhotoveno písemně
a musí být v něm uveden důvod propuštění se skutečnostmi jej
zakládajícími, jinak je neplatné.
(2) Při rozhodování o propuštění příslušníka ze služebního
poměru z důvodů uvedených v § 100 odst. 1 písm. g) vychází
služební orgán z vyjádření občanské komise.
(3) Je-li příslušník členem odborové organizace, přihlíží
služební orgán při rozhodování také k jejímu stanovisku.
(4) Při propuštění končí služební poměr uplynutím tří
kalendářních měsíců, a jde-li o propuštění ve zkušební době,
uplynutím jednoho kalendářního měsíce ode dne oznámení rozhodnutí
o propuštění, pokud se služební orgán s příslušníkem nedohodne
jinak, vždy však nejpozději uplynutím zkušební doby.
(5) Jestliže příslušník porušil služební přísahu, služební
povinnost nebo pravomoc veřejného činitele úmyslně nebo jestliže
úmyslně spáchal trestný čin, pro nějž byl pravomocně odsouzen, lze
skončit služební poměr propuštěním podle § 100 odst. 1 písm. e)
nebo f) dnem oznámení rozhodnutí o propuštění.
(6) Bylo-li příslušníkovi rozhodnutí o propuštění z důvodů
uvedených v § 100 odst. 1 písm. a) nebo g) oznámeno v období od
10. května 1990 do 31. července 1990, končí služební poměr
uplynutím jednoho měsíce od oznámení rozhodnutí, pokud se služební
orgán s příslušníkem nedohodl na době kratší.
§ 102
Zákaz propuštění v ochranné době
(1) Příslušník nesmí být propuštěn ze služebního poměru
v ochranné době, to je v době,
a) kdy byl uznán dočasně neschopným služby pro nemoc nebo úraz,
pokud si tuto neschopnost úmyslně nezpůsobil,
b) od podání návrhu na ústavní ošetřování nebo od povolení
lázeňského léčení až do dne jeho skončení; při onemocnění
tuberkulózou nebo nemocí z povolání se tato doba prodlužuje
o šest měsíců po propuštění z ústavního ošetřování,
c) kdy je dlouhodobě plně uvolněn pro výkon veřejné funkce, nebo
d) kdy je příslušnice těhotná nebo kdy příslušnice trvale pečuje
alespoň o jedno dítě mladší než jeden rok nebo jde-li
o osamělou příslušnici, o dítě mladší než tři roky.
(2) Zákaz propuštění se nevztahuje na propuštění z důvodů
uvedených v § 100 odst. 1 písm. e) a f) a na propuštění ve
zkušební době. Zákaz propuštění se dále nevztahuje na propuštění
z důvodů uvedených v § 100 odst. 1 písm. a) a g), nejde-li
o případ uvedený v § 102 odst. 1 písm. d).
(3) Bylo-li rozhodnutí o propuštění oznámeno příslušníku před
počátkem ochranné doby a služební poměr by měl skončit v této
době, ochranná doba se do tříměsíční lhůty uvedené v § 101
odst. 2 nezapočítává, ledaže příslušník prohlásí, že na
prodloužení služebního poměru netrvá.
§ 103
Nároky po zrušení rozhodnutí o skončení
služebního poměru
Zruší-li se na základě odvolání příslušníka rozhodnutí
o skončení služebního poměru, služební poměr trvá a příslušníku
náleží i nadále všechny dosavadní náležitosti. Oznámí-li
příslušník nejpozději před vydáním rozhodnutí o zrušení, že netrvá
na dalším výkonu služby, platí, pokud se nedohodne se služebním
orgánem jinak, že jeho služební poměr končí uvolněním ze závažných
osobních důvodů uplynutím tří kalendářních měsíců následujících po
dni oznámení původního rozhodnutí o skončení služebního poměru.
§ 104
Odnětí a ztráta hodnosti
Byla-li příslušníku odňata hodnost nebo došlo-li u něho ke
ztrátě hodnosti na základě rozhodnutí soudu, končí jeho služební
poměr dnem, kdy rozhodnutí o odnětí hodnosti nebo o ztrátě
hodnosti nabylo právní moci.
§ 105
Skončení služebního poměru příslušníka
přijatého na určitou dobu
(1) Byl-li příslušník přijat do služebního poměru na určitou
dobu, končí jeho služební poměr uplynutím této doby. Pokračuje-li
však příslušník po uplynutí této doby s vědomím služebního orgánu
ve výkonu služby, platí, že se tento služební poměr změnil ve
služební poměr na dobu neurčitou, pokud se služební orgán
s příslušníkem nedohodne jinak.
(2) Příslušníka, který byl přijat do služebního poměru na
určitou dobu, lze před uplynutím této doby uvolnit ze služebního
poměru jen ze závažných osobních nebo rodinných důvodů; propustit
ho lze z důvodů uvedených v § 100 s výjimkou důvodu uvedeného
v odstavci 1 písm. c).
§ 106
Potvrzení o zaměstnání a služební posudky
(1) Při skončení služebního poměru je služební orgán povinen
vydat příslušníku posudek o jeho služební činnosti a potvrzení
o zaměstnání, ve kterém musí být uvedena zejména doba jeho trvání,
dosažená kvalifikace a zda, v jaké výši, v jakém pořadí a v čí
prospěch jsou prováděny ze služebního příjmu příslušníku srážky.
(2) Podává-li služební orgán jiné organizaci nebo státnímu
orgánu posudek o služební činnosti příslušníka, musí oznámit jeho
obsah příslušníku a na požádání mu vydat jeho opis.
§ 107
Umísťování v občanském povolání
(1) Příslušníci, jejichž služební poměr skončil propuštěním
nebo uvolněním ze závažných osobních nebo rodinných důvodů a jimž
ke dni skončení služebního poměru nevznikl nárok na starobní nebo
invalidní důchod, mají právo požadovat, aby jim bylo zabezpečeno
umístění v občanském povolání přiměřené jejich vzdělání,
praktickým zkušenostem a schopnostem a umožněna příprava pro
zvolené občanské povolání péčí státu.
(2) Povinnost zabezpečit příslušníkům umístění a přípravu pro
občanské povolání podle předchozího odstavce náleží, jde-li
o příslušníky v oboru působnosti ministra vnitra Československé
socialistické republiky, vládě Československé socialistické
republiky, a jde-li o ostatní příslušníky, vládě České
socialistické republiky nebo vládě Slovenské socialistické
republiky. Tuto povinnost plní vlády prostřednictvím ministerstev
vnitra; zúčastněné orgány státní správy plní přitom úkoly
stanovené jim příslušnou vládou.
§ 108
Odchodné
(1) Příslušníku, jehož služební poměr skončil uvolněním nebo
propuštěním, náleží odchodné. V případech hodných zvláštního
zřetele lze odchodné též přiznat, skončí-li služební poměr odnětím
hodnosti nebo ztrátou hodnosti. Odchodné nenáleží příslušníku,
který po skončení služebního poměru je přijat do služebního poměru
k ozbrojeným silám nebo ke Sboru nápravné výchovy.
(2) Odchodné se poskytuje podle délky trvání služebního
poměru a důvodu uvolnění nebo propuštění až do výše šestinásobku
hrubého měsíčního služebního příjmu. Bližší podmínky pro
poskytování odchodného stanoví a určování jeho výše v jednotlivých
případech upraví ministr vnitra Československé socialistické
republiky.
§ 109
Platové vyrovnání
(1) Příslušníku, jehož služební poměr skončil uvolněním ze
závažných osobních nebo rodinných důvodů nebo propuštěním
s výjimkou propuštění pro odsouzení za úmyslný trestný čin, náleží
platové vyrovnání, jestliže jeho služební poměr trval alespoň
deset let a příslušník nemá nárok na důchod ze sociálního
zabezpečení nebo na příspěvek za službu; za těchto podmínek lze
v případech hodných zvláštního zřetele přiznat příslušníku platové
vyrovnání, i když mu podle ustanovení předchozí části věty
nenáleží.
(2) Platové vyrovnání do výše posledního čistého měsíčního
služebního příjmu poskytuje Sbor národní bezpečnosti od nástupu
občanského povolání, popřípadě od počátku přípravy na toto
povolání, povolené služebním orgánem, do uplynutí dvou let od
skončení služebního poměru.
(3) Podrobnosti o poskytování platového vyrovnání, o způsobu
výpočtu jeho výše a výplatě upraví ministr vnitra Československé
socialistické republiky. Ministři vnitra mohou v oborech své
působnosti odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při
provádění ustanovení odstavců 1 a 2.
Příspěvek za službu
§ 110
(1) Příspěvek za službu (dále jen "příspěvek") náleží za
podmínek dále uvedených příslušníku, jehož služební poměr skončil
uvolněním nebo propuštěním z některého z důvodů uvedených v § 100
odst. 1 písm. a) až d).
(2) V případech hodných zvláštního zřetele lze příspěvek též
přiznat, skončí-li služební poměr propuštěním z jiných důvodů, než
které jsou uvedeny v předchozím odstavci, nebo skončí-li odnětím
hodnosti nebo ztrátou hodnosti.
(3) Příspěvek se neposkytne, popřípadě jeho výplata se
zastaví, jestliže příslušník je znovu přijat do služebního poměru
nebo je přijat do služebního poměru k ozbrojeným silám nebo ke
Sboru nápravné výchovy.
(4) příspěvek nenáleží po dosažení věku 60 let.
§ 111
(1) Příspěvek činí
a) 20% služebního příjmu, jestliže příslušník konal službu ve
Sboru národní bezpečnosti po dobu nejméně 15 let a dosáhl věku
alespoň 40 let, a pokud jde o výkonného letce nebo
o příslušníka ve funkci zvláštní povahy nebo zvláštního stupně
nebezpečnosti, bez ohledu na věk;
b) 30% služebního příjmu, jestliže příslušník konal službu ve
Sboru národní bezpečnosti po dobu nejméně 20 let nebo ji konal
po dobu kratší, ale podílel se na intenzivní výstavbě Sboru
národní bezpečnosti a dosáhl věku alespoň 45 let.
(2) Příspěvek podle předchozího odstavce nesmí však překročit
částku odpovídající maximální výši částečného invalidního důchodu
účastníků odboje.
(3) Příspěvek se zvyšuje účastníkům odboje; o toto zvýšení
může být překročena hranice stanovená v odstavci 2.
§ 112
Příspěvek se vyměřuje z posledního hrubého měsíčního
služebního příjmu příslušníka před skončením služebního poměru
nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého
měsíčního služebního příjmu za posledních pět kalendářních roků
před skončením služebního poměru.
§ 113
(1) Při souběhu nároku na příspěvek s nárokem na příspěvek za
službu podle jiných předpisů 1) náleží vyšší příspěvek.
(2) Při souběhu příspěvku s výdělkem krátí se příspěvek
o částku, o kterou součet příspěvku a hrubého měsíčního výdělku
přesahuje výši služebního příjmu, z něhož byl příspěvek vyměřen.
(3) Při souběhu nároku na příspěvek a na starobní, invalidní
(částečný invalidní) důchod nebo na důchod za výsluhu let
(částečný důchod za výsluhu let) podle předpisů o sociálním
zabezpečení náleží oprávněnému podle jeho volby buď důchod nebo
příspěvek.
------------------------------------------------------------------
1) § 33 zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech
vojáků ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 122/1978
Sb.).
§ 113a
(1) Po dobu, po kterou se příjemce příspěvku zdržuje v cizině
trvale, příspěvek nenáleží. Zdržuje-li se příjemce příspěvku
v cizině přechodně, příspěvek mu náleží, avšak do ciziny se
nevyplácí.
(2) Po dobu, po kterou je příjemce příspěvku ve výkonu trestu
odnětí svobody nebo ve vazbě, se příspěvek nevyplácí. Manželu
a dětem oprávněného se na žádost vyplácí část příspěvku, které je
třeba k úhradě jeho závazků a osobních potřeb členů rodiny.
Oprávněnému, který je osamělý, lze výjimečně povolit výplatu části
příspěvku k úhradě jeho závazků. Byl-li příjemce příspěvku
propuštěn z vazby, aniž byl odsouzen, vyplatí se mu příspěvek
zpětně za celou dobu vazby.
§ 113b
(1) Organizace jsou povinny na výzvu plátce příspěvku podávat
v určené lhůtě hlášení pro účely krácení příspěvku, zejména o výši
výdělku příjemce příspěvku. Plátce příspěvku je oprávněn
přezkoumat správnost a úplnost tohoto hlášení.
(2) Zavinila-li organizace nesprávným hlášením nebo jeho
opomenutím, že příspěvek byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší
výměře, než náležel, je povinna nahradit plátci příspěvku neprávem
vyplacené částky.
(3) Byl-li příspěvek poskytnut neprávem nebo ve vyšší výměře,
než náležel, zaviněním příjemce příspěvku i organizace, odpovídají
příjemce příspěvku i organizace za vrácení neprávem vyplacených
částek společně a nerozdílně.
(4) O promlčení a promlčecí době platí ustanovení § 132a.
(5) O povinnosti organizace nahradit neprávem vyplacené
částky příspěvku rozhoduje plátce příspěvku; pro řízení se použije
obdobně ustanovení upravujících řízení v sociálním zabezpečení
příslušníků. 2)
------------------------------------------------------------------
2) § 116 odst. 1, 2 a 6 a § 134 odst. 1 až 5 zákona č. 121/1975
Sb., o sociálním zabezpečení (úplně znění č. 30/1983 Sb.).
§ 113c
Příjemci příspěvku, který byl pravomocně odsouzen
k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro úmyslný trestný čin nebo
se dopustil takového jednání, pro které by mu jinak za trvání
služebního poměru byla odňata hodnost [§ 13 odst. 1 písm. a)],
může být příspěvek odňat. O odnětí příspěvku rozhodují v oborech
své působnosti ministři vnitra po předchozím projednání ve
zvláštní komisi zřízené podle § 13 odst. 2.
§ 114
(1) Rozsah zvýšení příspěvku účastníkům odboje podle § 111
odst. 3 a podrobnosti o poskytování příspěvku stanoví ministr
vnitra Československé socialistické republiky.
(2) Ministři vnitra mohou odstraňovat tvrdosti, které by se
vyskytly při provádění předchozích ustanovení o příspěvku.
(3) Vláda Československé socialistické republiky může se
zřetelem k vývoji životních nákladů stanovit k příspěvku zvláštní
přídavek, popřípadě upravit pro oprávněné způsob krácení příspěvku
výhodněji.
§ 114a
(1) Příslušníkům Sboru národní bezpečnosti, kteří byli trvale
nebo přechodně zařazeni ve složce Státní bezpečnosti 1) a jejichž
služební poměr skončil v době od 1. ledna 1971 do 10. května
1990, nenáleží od 1. září 1990 příspěvek za službu podle § 110 až
114, pokud na jejich žádost a doporučení občanské komise
nerozhodne služební orgán jinak.
(2) Příslušníkům Sboru národní bezpečnosti, kteří byli trvale
nebo přechodně zařazeni ve složce Státní bezpečnosti 1) a jejichž
služební poměr skončil uvolněním na žádost podanou v době od
1. ledna 1990 do 31. července 1990 anebo propuštěním způsobem
uvedeným v § 101 odst. 6, nenáleží odchodné podle § 108, platové
vyrovnání podle § 109 ani příspěvek za službu podle § 110 až 114,
pokud na jejich žádost a doporučení občanské komise nerozhodne
služební orgán jinak.
(3) Příslušníkům Sboru národní bezpečnosti jejichž služební
poměr skončil v době po 9. květnu 1990 propuštěním z důvodů
uvedených v § 100 odst. 1 písm. a), d), e), f) a g), nenáleží
odchodné podle § 108, platové vyrovnání podle § 109 ani příspěvek
za službu podle § 110 až 114. Skončil-li služební poměr z důvodu
uvedeného v § 100 odst. 1 písm. a), lze takto postupovat pouze do
31. prosince 1990.
------------------------------------------------------------------
1) § 9 odst. 1 zákona č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti,
ve znění pozdějších zákonů.
§ 114b
neplatil
§ 115
Úmrtné
Skončí-li služební poměr úmrtím příslušníka, náleží
pozůstalým úmrtné. Výši úmrtného a okruh pozůstalých, kterým
úmrtné náleží, stanoví ministr vnitra Československé socialistické
republiky. Nároky pozůstalých podle § 90 zůstávají nedotčeny.
HLAVA DEVÁTÁ
Odvolání a řízení o odvolání
§ 116
Odvolání
(1) Proti rozhodnutí služebního orgánu může příslušník podat
odvolání do 15 dnů, a jde-li o odvolání proti rozhodnutí o uložení
kázeňského trestu nebo o propuštění ve zkušební době, do sedmi dnů
ode dne oznámení rozhodnutí. Odvolání může příslušník podat též
proti služebnímu hodnocení, potvrzení o zaměstnání a služebním
posudku ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy byl s jejich obsahem
seznámen. Odvolání se podává u služebního orgánu, který rozhodnutí
vydal, písemně nebo ústně do protokolu.
(2) Podání odvolání nemá odkladný účinek s výjimkou odvolání
proti rozhodnutí o odnětí hodnosti, proti služebnímu hodnocení,
jímž byl příslušník hodnocen jako nevyhovující a nezpůsobilý
zastávat jinou, méně odpovědnou funkci [§ 100 odst. 1 písm. d)],
proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu nebo o náhradě škody.
(3) Služební orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může
odvolání sám vyhovět; neučiní-li tak, je povinen bez odkladu,
nejpozději však do 30 dnů od podání odvolání, předložit odvolání
orgánu příslušnému k rozhodnutí o odvolání (dále jen "odvolací
orgán").
(4) Proti rozhodnutí o odvolání se nelze odvolat.
§ 117
Odvolací orgán
(1) Odvolacím orgánem je služební orgán nejblíže nadřízený
služebnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal.
(2) Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez
zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne podání
odvolání, a to po předchozím projednání v poradní komisi.
Nebylo-li možno rozhodnout v této lhůtě, musí být příslušník
uvědoměn o důvodech, pro které nemohlo být rozhodnuto, a musí mu
být sdělena doba, během níž se o odvolání rozhodne.
(3) Jde-li o odvolání proti rozhodnutí o propuštění z důvodu
uvedeného v § 100 odst. 1 písm. g), vychází odvolací orgán
z vyjádření občanské komise působící na stejném organizačním
stupni; v poradní komisi se takové odvolání neprojednává.
(4) Proti rozhodnutí ministra vnitra, nejde-li o rozhodnutí
o odvolání, lze podat rozklad. O rozkladu rozhoduje ministr
vnitra. Pro rozklad a řízení o něm platí ustanovení o odvolání.
§ 118
Poradní komise
(1) Poradní komise se skládá z předsedy, jeho zástupce
a z dalších nejméně sedmi členů. Odvolání projednávají poradní
komise v senátech, které určí její předseda; senáty musí být
nejméně tříčlenné.
(2) Členem poradní komise může být příslušník, který je
příkladem v plnění služebních povinností a má dostatečné znalosti
a zkušenosti pro řádný výkon této funkce.
(3) Z účasti na jednání v senátu je vyloučen člen, u něhož
s ohledem na jeho vztah k projednávané věci nebo k účastníku lze
mít pochybnosti o jeho nepodjatosti. O tom, zda je člen komise
z jednání v senátu vyloučen, rozhoduje její předseda.
(4) Poradní komise zřizují a předsedu, zástupce a další členy
jmenují v oborech své působnosti ministři vnitra a služební orgány
jimi zmocněné; přihlížejí přitom zejména k organizačnímu
uspořádání Sboru národní bezpečnosti.
Řízení o odvolání
§ 119
Odvolací orgán je povinen zjistit přesně a úplně skutečný
stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro
rozhodnutí; přitom musí být příslušníku dána možnost k těmto
podkladům se vyjádřit.
§ 120
Rozhodnutí odvolacího orgánu musí být vyhotoveno písemně
a doručeno účastníkům řízení. Rozhodnutí musí obsahovat výrok,
odůvodnění a poučení o tom, že toto rozhodnutí je konečné.
§ 121
(1) Pokud příslušník byl v důsledku nesprávného poučení nebo
proto, že nebyl poučen vůbec, podal odvolání po uplynutí zákonem
stanovené lhůty nebo u nepříslušného služebního nebo odvolacího
orgánu, má se za to, že jej podal včas a u příslušného orgánu,
jestliže tak učinil nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy mu bylo
rozhodnutí oznámeno.
(2) Odvolací orgán může prominout zmeškání lhůty, jestliže
k němu došlo ze závažných důvodů, příslušník o to požádá do 15 dnů
ode dne, kdy pominul důvod zmeškání, a zároveň podá odvolání.
§ 122
Ministr vnitra Československé socialistické republiky
podrobněji upraví řízení o odvolání.
§ 123
Pravomocné a vykonatelné rozhodnutí
(1) Rozhodnutí služebního orgánu, proti němuž již nelze podat
odvolání (rozklad), je v právní moci.
(2) Rozhodnutí je vykonatelné, jestliže proti němu nelze
podat odvolání (rozklad) nebo jestliže odvolání (rozklad) nemá
odkladný účinek.
(3) Nebyla-li splněna ve stanovené lhůtě povinnost
k peněžitému plnění uložená vykonatelným rozhodnutím, může toto
rozhodnutí v jednoduchých případech vykonat služební orgán, jinak
je na návrh oprávněného vykoná soud nebo národní výbor.
Mimořádné opravné prostředky
§ 124
(1) Zjistí-li se dodatečně, že pravomocné rozhodnutí je
v rozporu s právními předpisy, může je ministr vnitra v oboru své
působnosti zrušit. Ministr vnitra rozhodne ve věci samé.
(2) Pravomocné rozhodnutí o skončení služebního poměru může
ministr vnitra zrušit jen na návrh příslušníka, v ostatních
případech též z vlastního podnětu.
(3) Pravomocné rozhodnutí lze zrušit do tří let od nabytí
právní moci.
§ 125
(1) Jestliže se dodatečně zjistily mimořádné závažné
okolnosti, které příslušník nemohl bez své viny v řízení uplatnit
a které odůvodňují podstatně příznivější rozhodnutí v jeho
prospěch, může služební orgán na jeho návrh zrušit své pravomocné
rozhodnutí. Pravomocné rozhodnutí odvolacího orgánu (orgánu, který
rozhodoval o rozkladu) může zrušit tento orgán, jsou-li splněny
podmínky předchozí věty.
(2) Orgán, který rozhodnutí zrušil, rozhodne o věci samé.
(3) Návrh na zrušení rozhodnutí podle odstavce 1 může
příslušník podat pouze do tří měsíců ode dne, kdy se dověděl
o okolnostech odůvodňujících navrhovanou změnu, nejpozději však do
tří let od nabytí právní moci rozhodnutí.
ČÁST DRUHÁ
Služební poměr příslušníků
Sborů nápravné výchovy
§ 126
Ustanovení tohoto zákona se vztahují též na služební poměr
příslušníků Sborů nápravné výchovy s těmito odchylkami:
a) kde se v tomto zákoně mluví o Sboru národní bezpečnosti,
rozumějí se jím Sbory nápravné výchovy;
b) působnost, která podle tohoto zákona přísluší ministru vnitra
Československé socialistické republiky a ministru vnitra České
socialistické republiky nebo Slovenské socialistické
republiky, přísluší ministrům spravedlnosti České
socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky;
c) příslušníci Sboru nápravné výchovy jsou ve služebním poměru ke
Sboru nápravné výchovy České socialistické republiky nebo
k Sboru nápravné výchovy Slovenské socialistické republiky;
působnost podle § 2 odst. 2 tohoto zákona vykonávají ministři
spravedlnosti České socialistické republiky a Slovenské
socialistické republiky a v rozsahu jimi stanoveném další
orgány Sboru nápravné výchovy, náčelníci a velitelé též
v případech stanovených tímto zákonem;
d) ustanovení § 99 odst. 3 věta třetí a čtvrtá, § 101 odst. 2,
a § 101 odst. 6, § 102 odst. 2 věta druhá, § 114a a § 117
odst. 3 se na služební poměr příslušníků Sborů nápravné
výchovy nevztahují.
ČÁST TŘETÍ
Společná ustanovení o řízení
§ 127
Právní úkon
(1) Služební orgán je povinen oznámit rozhodnutí (vyhlásit
písemný rozkaz) příslušníku, jehož se týká. Rozhodnutí musí
obsahovat výrok, odůvodnění a poučení, u kterého orgánu a v jaké
lhůtě lze podat odvolání proti rozhodnutí. Písemné vyhotovení
rozhodnutí (písemný rozkaz) není třeba příslušníku doručit
s výjimkou případů, které stanoví ministr vnitra Československé
socialistické republiky. Ministr vnitra Československé
socialistické republiky může též podrobněji upravit řízení
předcházející rozhodnutí služebního orgánu.
(2) Příslušník činí podání služebnímu orgánu, jehož se týká.
Podání může být oznámeno ústně do protokolu nebo učiněno písemně.
Písemně musí být podání učiněno, stanoví-li to tento zákon.
Služební orgán je povinen o věci rozhodnout bez zbytečného
odkladu.
§ 128
Neplatnost právního úkonu příslušníka
(1) Neplatný je právní úkon,
a) který nebyl učiněn svobodně, vážně, určitě nebo srozumitelně,
b) kterým se příslušník předem vzdává svých práv,
c) učinil-li jej příslušník jednající v duševní poruše, která ho
činí k tomuto právnímu úkonu neschopným,
d) nemá-li ten, kdo jej učinil, způsobilost k právním úkonům.
(2) Právní úkony, které nebyly učiněny formou předepsanou
tímto zákonem, jsou neplatné, jen stanoví-li to výslovně tento
zákon.
(3) Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního
úkonu, je neplatná jen tato část, pokud z povahy právního úkonu,
z jeho obsahu nebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá,
že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.
§ 129
Promlčení a zánik práv (nároků)
(1) Právo na příspěvek (§ 110 až 114) se nepromlčuje;
v ostatních případech se právo promlčí, jestliže nebylo uplatněno
v době v tomto zákoně stanovené. K promlčení se přihlédne, jen
jestliže se ten, vůči němuž se právo uplatňuje, promlčení dovolá;
v takovém případě nelze promlčené právo tomu, kdo jej uplatňuje,
přiznat.
(2) K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené lhůtě
vykonáno, dochází jen v případech uvedených v § 30 odst. 1, § 95
odst. 4 a § 100 odst. 2; k zániku práva se přihlédne, i když to
není v řízení namítáno.
(3) Jestliže příslušník uplatní své právo a v zahájeném
řízení řádně pokračuje, promlčecí doba po dobu řízení neběží.
Totéž platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které
se vede řízení k výkonu rozhodnutí.
(4) Právo uplatňuje příslušník podáním u služebního orgánu,
služební orgán rozhodnutím (písemným rozkazem).
Promlčecí doba
§ 130
(1) Promlčecí doba počíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být
uplatněno poprvé.
(2) Bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet
promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti.
Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatnou celá dlužná
částka, počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné
splátky.
§ 131
(1) Pokud není dále stanoveno jinak, promlčují se peněžité
nároky ze služebního poměru za jeden rok.
(2) Nárok na jednotlivou splátku příspěvku (§ 110 až 114) se
promlčuje za jeden rok ode dne její splatnosti; byl-li nárok na
příspěvek neprávem odepřen, promlčuje se nárok na jednotlivé
splátky příspěvku za tři roky.
(3) Jde-li o právo na náhradu škody, počne běžet jednoroční
promlčecí doba ode dne, kdy se poškozený doví o škodě a o tom, kdo
za ni odpovídá. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za
tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode
dne, kdy škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.
§ 132
(1) Bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím, promlčuje
se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno.
Bylo-li právo tím, kdo je povinen plnit, písemně uznáno co do
důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání
došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží
promlčecí doba od uplynutí této lhůty. Právo zajištěné omezením
převodu nemovitosti se promlčuje za deset let.
(2) Stejná promlčecí doba platí i pro jednotlivé splátky, na
něž bylo plnění v rozhodnutí nebo v uznání práva rozloženo;
promlčecí doba u jednotlivých splátek počíná běžet ode dne jejich
splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatnou
celá dlužná částka, počne běžet desetiletá promlčecí doba ode dne
splatnosti nesplněné splátky.
(3) Úroky a opětující se plnění pravomocně přiznaná nebo
písemně uznaná, jejichž splatnost nastala po právní moci
rozhodnutí nebo po uznání, se promlčují za tři roky ode dne jejich
splatnosti.
§ 132a
Nárok na vrácení jednotlivých splátek příspěvku poskytnutých
neprávem nebo v nesprávné výši se promlčuje za tři roky ode dne,
kdy plátce tohoto příspěvku zjistil, že příspěvek byl poskytnut
neprávem nebo v nesprávné výši, nejpozději za deset let od jeho
výplaty. Promlčecí doba neběží, jsou-li z příspěvku prováděny
srážky na úhradu částky vyplacené neprávem.
§ 133
Neoprávněný majetkový prospěch
(1) Získá-li příslušník neoprávněný majetkový prospěch na
úkor majetku spravovaného služebním orgánem nebo Sbor národní
bezpečnosti na úkor příslušníka, musí jej vydat.
(2) Neoprávněným majetkovým prospěchem je prospěch získaný
plněním bez právního důvodu nebo plněním na základě neplatného
právního úkonu.
(3) Vrácení neprávem vyplacených částek může však služební
orgán na příslušníku požadovat, jen jestliže příslušník věděl nebo
musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené
nebo omylem vyplacené, a to do jednoho roku ode dne, kdy zjistil,
že částky byly nesprávně určeny nebo omylem vyplaceny, a nejdéle
do tří let od jejich výplaty.
(4) Neplatnost právního úkonu nemůže být příslušníku na újmu,
pokud neplatnost nezpůsobil výlučně sám; vznikne-li příslušníku
následkem takového neplatného právního úkonu škoda, je Sbor
národní bezpečnosti povinen ji nahradit.
§ 134
Zápočet doby zaměstnání
(1) Příslušníkům se do doby trvání služebního poměru rozhodné
pro přiznání nároků vyplývajících ze služebního poměru
započítávají doby služebního poměru od 9. května 1945 ve Sboru
národní bezpečnosti, v ozbrojených silách a ve Sboru nápravné
výchovy a jiné doby, pokud byly příslušníkům již započteny podle
dosavadních předpisů.
(2) Ministr vnitra Československé socialistické republiky
stanoví, v jakém rozsahu se pro přiznání platového vyrovnání
a příspěvku za službu zvýhodněně započítává služba výkonného letce
a výkon funkcí zvláštní povahy a zvláštního stupně nebezpečnosti;
může též stanovit, které další doby, zejména doby odbojové
činnosti a věznění z politických, národnostních nebo rasových
důvodů v době nesvobody, se započítávají do doby služebního poměru
rozhodné pro přiznání nároků vyplývajících ze služebního poměru.
§ 135
Použití ustanovení zákoníku práce
(1) Na služební poměr příslušníků se použije obdobně těchto
ustanovení zákoníku práce č. 65/1965 Sb. ve znění předpisů jej
měnících a doplňujících:
§ 10 až 17, § 94, § 108 odst. 4, § 143 odst. 5, § 241 a 244,
§ 245 odst. 1, 2 a 4, § 246 až 260, § 265 odst. 2, § 266, § 272
odst. 1 a 3, § 273 a § 274 odst. 1.
(2) Ministr vnitra Československé socialistické republiky
může stanovit, které funkce se obsazují na základě konkursu.
Přechodná ustanovení
§ 136
(1) Podle tohoto zákona se posuzují též služební poměry
vzniklé před 1. lednem 1971, pokud není dále stanoveno jinak.
(2) Podle dosavadních předpisů se posuzují nároky vzniklé ze
služebního poměru do 31. prosince 1970 a právní úkony týkající se
vzniku, změny a skončení služebního poměru učiněné před 1. lednem
1971 a jejich právní účinky, i když nastanou po tomto dni, jakož
i lhůty, které počaly běžet před tímto dnem.
(3) Důvodů uvedených v § 100 odst. 1 písm. d), e) a f) lze
použít i tehdy, došlo-li ke skutečnosti odůvodňující propuštění
příslušníka i před počátkem účinnosti tohoto zákona; vyplývá-li
přitom skutečnost odůvodňující propuštění příslušníka z jeho
politické nezpůsobilosti, lze ho až do konce roku 1971 propustit,
pokud ode dne, kdy důvod propuštění vznikl, neuplynula lhůta delší
než tři roky.
(4) Částky omezující podle dřívějších předpisů způsob výpočtu
a poskytování náhrady za ztrátu na výdělku a náhrady nákladů na
výživu pozůstalých se pro náhrady náležející za dobu ode dne
1. ledna 1971 zvyšují na jednotnou částku 2500 Kčs. Invalidním
důchodem, částečným invalidním důchodem a důchodem pozůstalých se
rozumějí od 1. ledna 1971 tyto důchody po odečtení případné
zvláštní daně z důchodu. Na žádost poškozeného se případná úprava
náhrady provede i tehdy, když o uvedených náhradách bylo již
pravomocně rozhodnuto nebo když jejich výše byla již dohodnuta.
(5) Řízení o opravných prostředcích zahájená před 1. lednem
1971 provedou a o opravných prostředcích rozhodnou orgány
příslušné podle dosavadních předpisů, a to způsobem stanoveným
v těchto předpisech.
§ 137
Ministři vnitra mohou v oborech své působnosti nejdéle do
pěti let od počátku účinnosti tohoto zákona prominout
příslušníkům, kteří jsou ve služebním poměru alespoň 20 let nebo
dosáhli 45 let věku, stupeň vzdělání požadovaný pro jejich
povýšení do nejvyšší hodnosti stanovené pro vykonávanou funkci,
jestliže dosáhli alespoň nejblíže nižšího stupně vzdělání
a dosahují velmi dobrých výsledků ve výkonu služby.
§ 138
Zrušovací ustanovení
(1) Na příslušníky Sboru národní bezpečnosti a Sborů nápravné
výchovy se nevztahuje zákon č. 88/1952 Sb., o materiálním
zabezpečení příslušníků ozbrojených sil.
(2) Zrušují se:
1. ustanovení § 34 zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních
poměrech vojáků, ve znění zákonného opatření předsednictva
Národního shromáždění č. 165/1964 Sb. a zákona č. 59/1969 Sb.,
o některých změnách ve služebních poměrech vojáků z povolání;
2. ustanovení § 63 odst. 1 až 4 zákona č. 59/1965 Sb., o výkonu
trestu odnětí svobody, ve znění zákona č. 173/1968 Sb.;
3. ustanovení § 162 odst. 2 a § 206 odst. 2 zákoníku práce
č. 65/1965 Sb. ve znění zákona č. 153/1969 Sb., pokud se
v nich mluví o příslušnících Sboru národní bezpečnosti a Sborů
nápravné výchovy;
4. ustanovení § 27 a 28 a § 29 odst. 3 zákona č. 70/1965 Sb.,
o Sboru národní bezpečnosti;
5. vyhláška ministra vnitra č. 35/1961 Sb., o služební přísaze
příslušníků bezpečnostních sborů ministerstva vnitra.
§ 139
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1971.
Čl.IV
74/1990 Sb.
(1) Příslušníku Sboru národní bezpečnosti nebo Sboru nápravné
výchovy, který složil služební přísahu podle jejího dosavadního
znění, je služební orgán povinen předložit ke složení služební
přísahu podle tohoto zákona do dvou měsíců ode dne, kdy tento
zákon nabude účinnosti; příslušníku přitom musí být poskytnuta
doba jednoho měsíce pro uvážení, zda služební přísahu podle tohoto
zákona složí. Odmítne-li příslušník složit služební přísahu podle
tohoto zákona, jeho služební poměr skončí dnem, kdy k odmítnutí
došlo. Nesloží-li příslušník služební přísahu v době stanovené mu
pro uvážení, skončí jeho služební poměr posledním dnem této doby.
V případě, že služební přísahu nemohl příslušník složit ze
závažných důvodů ve stanovené době, běží mu nová doba jednoho
měsíce po odpadnutí důvodů, pro které nemohl služební přísahu
složit. Skončení služebního poměru se v těchto případech posuzuje
jako skončení služebního poměru uvolněním ze závažných osobních
důvodů.
(2) Vojáku z povolání, 3) vojáku v další službě 4) a vojáku
ve výslužbě povolanému přechodně k činné službě 5) (dále jen
"voják"), který složil vojenskou přísahu podle jejího dřívějšího
znění, je velitel povinen předložit ke složení vojenskou přísahu
podle tohoto zákona do dvou měsíců ode dne, kdy tento zákon nabude
účinnosti; vojáku přitom musí být poskytnuta doba jednoho měsíce
pro uvážení, zda vojenskou přísahu podle tohoto zákona složí.
V případě, že vojenskou přísahu nemohl voják složit ze závažných
důvodů ve stanovené době, běží mu nová doba jednoho měsíce po
odpadnutí důvodů, pro které nemohl vojenskou přísahu složit.
Odmítne-li voják složit vojenskou přísahu podle tohoto zákona,
bude propuštěn ministrem národní obrany ze služebního poměru.
Čl.III
169/1990 Sb.
Příslušníkům Sboru národní bezpečnosti, kteří nesložili nebo
odmítli složit novou přísahu ve stanovené lhůtě a jejich služební
poměr proto skončil, 2) nenáleží odchodné podle § 108 zákona
č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní
bezpečnosti, ve znění pozdějších zákonů, platové vyrovnání podle
§ 109 ani příspěvek za službu podle § 110 až 114 citovaného
zákona.