1. správa
SMĚRNICE
Pro agenturně operativní práci v zahraničí

Čj. A/1-00211/010-64
Lubomír Štrougal
Ministr vnitra

Obsah

Úvod
I. Boj proti hlavnímu nepříteli – hlavní úkol čs. rozvědky (čl. 1–7)
II. Agenturně – operativní rozpracování objektů rozvědného zájmu (čl. 8–20) kráceno
III. Tajní spolupracovníci rozvědky (čl. 21–42)
IV. Důvěrníci rozvědky (čl. 43–45)
V. Řízení, výchova a kontrola tajných spolupracovníků (čl. 46–67)
VI. Rozvědné zpravodajství (čl. 68–75)
VII. Vlivová politika, aktivní opatření, desinformace (čl. 76–86)
VIII. Spojení (čl. 87–??)
IX. Konspirace (čl. ??–??)
X. Postup při rozvědném provalu (čl. ??–??)

Poslední léta přinesla pádné důkazy o kvalitativní změně ve světovém vývoji. Socialismu se stal rozhodující silou soudobých světových dějin a dosahuje stále nových vítězství nad kapitalismem ve všech oblastech lidské činnosti.

Současný poměr sil mezi kapitalistickým a socialistickým táborem a existence nukleárních a raketových zbraní vytváří situaci, kdy válka přestala být výnosným prostředkem k řešení rozporu mezi kapitalismem a socialismem. Soudobý imperialismus se však nevzdal svých světovládných cílů. Zatím co se v minulosti spoléhal na vojenské řešení rozporu mezi kapitalismem a socialismem, je vývojem síly socialistického tábora a jeho důslednou mírovou politikou stále více nucen orientovat se na jiné oblasti střetnutí – zintensivnit ideologický boj a boj na hospodářském poli.

Imperialisté předpokládají, že těmito cestami se jim podaří rozložit socialistický řád a ideologii. Zároveň usilují o snížení přitažlivosti vědeckého socialismu pro národy rozvojových zemí a snaží se je připoutat ke kapitalistickému táboru. Podle vývoje situace v jednotlivých oblastech však imperialisté neváhají použít všech – ba i těch nejhrubších – prostředků a metod k dosažení dílčích úspěchů.

Čs. rozvědce byl Komunistickou stranou Československa a vládou ČSSR svěřen nanejvýš odpovědný úkol – bojovat ve spolupráci a rozvědkami ostatních zemí socialistického tábora v čele se zkušenou sovětskou rozvědkou a za pomoci ostatních složek MV proti úkladům imperialistů a jejich rozvědek.

Získáváním důležitých politických, vojenských, hospodářských a vědecko – technických informací a jejich využíváním čs. rozvědka posiluje bezpečnost a politické postavení ČSSR, napomáhá rozvoji čs. hospodářství, výzkumu a vědy a pomáhá i k upevnění síly celého socialistického tábora. Stále ve větší míře se čs. rozvědka musí zapojovat do aktivního boje proti hlavnímu nepříteli, narušovat jeho plány a upevňovat posice socialismu.

Výsledky práce čs. rozvědky mají svým významem odpovídat mezinárodnímu postavení ČSSR, která nastoupila do období budování vyspělé socialistické společnosti a stala se jedním z pilířů socialistického tábora usilujícího v čele se SSSR o přechod ke komunismu v duchu historických usnesení XXII. Sjezdu KSSS.

Rozvědka musí citlivě a pohotově reagovat na politické změny ve světě, volit vhodně formy své práce, přizpůsobit se náročným úkolům a tak zajišťovat vysokou efektivnost své práce. Vysoké efektivnosti je možno dosáhnout pomocí hlavní zbraně rozvědky, kterou je hodnotná a spolehlivá agentura. Systematická práce s agenturou při její budování, cílevědomost při pronikání do objektů, zavádění techniky, promyšlenost a odvážnost při plánování veškeré rozvědné činnosti i důsledná konspirace rozvědné práce přináší hodnotné výsledky.

Náročnost úkolů předpokládá vysokou politickou vyspělost rozvědčíků. Jen vysoké odborné znalosti, podložené důkladnými znalostmi marxismu – leninismu, jsou zárukou správné orientace ve složitých fázích mezinárodního vývoje a v dalších oblastech činnosti čs. rozvědky.

Rozvědčíci mimo vysokých politických kvalit musí vynikat pracovní houževnatostí, vynalézavostí, osobní statečností a bezvýhradnou věrností idejím socialismu i za nejsvízelnějších podmínek, ve kterých se při své práci mohou ocitnout. Vlastností všech rozvědčíků musí být iniciativní přístup k práci, zavádění nových stále vědečtějších forem práce, protože snad na žádném pracovním úseku není šablonovitost tak škodlivá, jako v rozvědné práci.

Je nutno, aby rozvědčíci byli vychováváni v duchu těchto zásad, aby podle nich byla organizována, řízena a kontrolována jejich práce.

Směrnice pro agenturně – operativní práci v zahraničí se musí stát návodem pro tvůrčí uplatňování politické linie strany v rozvědné práci a pro uplatňování leninských norem v životě rozvědčíků. Směrnice jsou trvalým zdrojem poučení a zároveň závazným dokumentem pro práci čs. rozvědky.

I. Boj proti hlavnímu nepříteli – hlavní úkol čs. rozvědky

Základním předpokladem úspěšné agenturně – operativní práce v zahraničí je její správné zaměření, které je dáno Statutem 1. správy MV a plány práce.

Článek 1

Vycházejíc z daného poměru sil ve světě a jeho vývojových perspektiv, z důsledného pojetí stranickosti a ofensivnosti v rozvědné práci, je prvořadým úkolem čs. rozvědky boj proti hlavnímu nepříteli v celosvětovém měřítku.

Hlavním nepřítelem je ten imperialistický stát nebo seskupení, jehož síly a prostředky (včetně vědecko – technického potencionálu) jsou rozhodující základnou pro organizování a koordinaci agresivních vojenských, hospodářských, politických a ideologických akcí proti:

a) socialistické soustavě jako celku;

b) proti ČSSR jako její součásti;

c) pokrokovým silám v kterékoliv světové oblasti;

d) národně - osvobozeneckým hnutím.

V současných podmínkách je v tomto globálním pojetí hlavním nepřítele USA. Zaměření práce čs. rozvědky na všech úsecích musí být s tímto pojetím v souladu. V jednotlivých případech je třeba přihlížet i ke specifickým úkolům prvořadého významu pro ČSSR. V evropské oblasti je na př. aktivní práci nutno zaměřit především proti NSR a agresivnímu seskupení NATO.

Článek 2

Výslednost práce v boji proti hlavnímu nepříteli je na všech úsecích čs. rozvědky jedním z hlavních kritérií při hodnocení práce odborů, rezidentur i jednotlivých rozvědčíků.

Článek 3

Práce proti hlavnímu nepříteli je organizována jak v zemích jeho centrálního působení, tak všude tam, kde jsou rozmístěny jeho orgány a organizace, i ze třetích zemí.

Centrála čs. rozvědky a rezidentury používají forem, metod a prostředků své činnosti na základě systematického rozboru agenturně - operativní práce v dané zemi tak, aby

a) byly vytvářeny všestranné podmínky pro plynulý rozvoj rozvědné práce;

b) čelily s předstihem nebezpečí provalu.

Nedílnou součástí práce rezidentur je proto soustavné sledování a informovaní centrály o vývoji všech okolností, jež určují povahu agenturně - operativní práce v zemi působení. Jednotlivá pracoviště centrály provádějí systematickou analýzu zpráv a signálů a včas provádějí vhodná opatření.

Článek 4

V souvislosti s obtížnou agenturně - operativní situací, jejíž rysy mají v zemích hlavního nepřítele v podstatě stejnou podobu a dlouhodobou platnost, je nutno v agenturně - operativní práci těchto zemí prosazovat individuelní a nestereotypní přístup ke každému případu a podle účelnosti používat zejména těchto metod:

a) rozpracovávat a provádět verbovky pod cizí vlajkou ve všech případech, kdy je to možné;

b) používat při rozpracování a verbovkách prověřené a zkušené agenty - typaře a agenty – verbovčíky;

c) rozpracovávat, verbovat a používat agenturní aparát ze třetích zemí;

d) řídit cennou agenturu v zemi hlavního nepřítele ze třetích zemí;

e) v nezbytných případech přímého spojení legální rezidentury s agenturou důsledně používat neosobního spojení, zejména využitím tecchnických prostředků (tajnopis, radio a pod.). Osobní spojení omezit na důležité předávací a instruktážní schůzky a s tou agenturou, u níž je pro styk důkladná legalizace a kde nelze vzhledem k charakteru případu osobní styk vyloučit;

f) organizovat podstavy a zpravodajské hry při využití vhodné agentury a ideových spolupracovníků;

g) ve specifických případech (po schválení centrálou a za podmínek uvedených ve Směrnicích) rozvíjet osobní styk se spolupracovníky a kádrovými pracovníky cizích rozvědných i kontrarozvědných služeb a cílem aktivního typování, verbování i uplatnění vhodných desinformací;

h) rozvíjet systematicky stykovou činnost jako základ legální rozvědné činnosti, ale i pro krycí a desorientační účely, zaměřenou především na soustavné zaměstnávání kontrarozvědných orgánů nepřítele.

Článek 5

Na základě soustavného sledování vývoje vztahů třetí země k zemi hlavního nepřítele provádět aktivní opatření na diskreditaci a oslabení vlivu hlavního nepřítele (na př. Diskreditovat nositele tohoto vlivu), v nejdůležitějších oblastech existujících rozporů, či rozpory aktivními opatřeními vytvářet.

Článek 6

Soustředění agenturně - operativní práce proti hlavnímu nepříteli vyžaduje účelné rozmístění agenturního aparátu v závislosti na politických cílech v jednotlivých světových oblastech a zemích. Centrála čs. rozvědky koordinuje tuto činnost a zajišťuje ji zásadními organiyačními, kádrovými, technickými a finančními opatřeními.

Článek 7

Agenturně - operativní práce vedená centrálou čs. rozvědky proti hlavnímu nepříteli z území ČSSR se řídí zásadami těchto Směrnic a Dohodami o koordinaci práce s kontrarozvědnými úseky MV a spřátelenými rozvědkami zemí socialistického tábora.

II. Agenturně – operativní rozpracování objektů rozvědného zájmu

(neúplné znění) Článek 8.

Rozvědka plní svoje úkoly pomocí tajných spolupracovníků, kteří

a) pracují přímo v objektech rozvědného zájmu;

b) mají možnost do nich čas od času pronikat;

c) jsou v úzkém styku s osobami, které v objektech pracují.

(...)

Článek 13.

Podstatou všech metod objektového rozpracování je:

a) styková práce v jednotlivých skupinách lidí, zaměstnaných v objektu - t.zv. bázích, spojená obvykle s rozpracováním báze lidí, kteří se zaměstnanci objektu z nějakého titulu důvěrně stýkají. Cílem této práce je vytypovat jednotlivé případy pro získání ke spolupráci;

b) přiblížení a umístění existující agentury do objektu. Rozpracování bází provádí podle okolností určených bezpečnostním režimem v zemi a objektu přímo pracovník rozvědky v legalizaci svého oficiálního zaměstnání nebo se provádí agenturou, přičemž rozpracování může probíhat jak ve vlastní zemi objektu, tak i ve třetích zemích.

Budování stykové základny v určených bázích je operativní práce, která se musí opírat o kvalifikované a detailní poznatky, jež je možno získat pouze vlastním pozorováním, vytěžováním v průběhu stykové práce, agenturně a ve vyjímečných případech ze speciální literatury. Přirozené navázání styku a jeho rozvíjení předpokládá vhodnou individuelní legendu i podrobnější znalosti o celkovém životním režimu příslušníků báze (středisko společenského života, zájmové směry, názorová základna a předsudky, vývoj a výkyvy materiální situace, vliv reklamy a typické potřeby životního stylu.) Je nutno též konkrétně znát obsah bezpečnostních předpisů, jež se této báze týkají a jaké jsou zvyklosti a tendence jejich obcházení.

(...)

Článek 15.

V podmínkách zostřeného bezpečnostního režimu v objektu soustřeďuje rozvědka zájem na rozpracování styků v pomocných objektech, orientuje kádrové pracovníky na budování vhodné agentury pro nasazování a typování styků (např. společenská agentura) a na typování na základě vlastního pozorování.

Dále organizuje možnosti rozpracování bází mimo přímou působnost kontrarozvědky, t.j. ve třetích kapitalistických zemích, po případě na území ZST.

Konkrétní zaměření této práce se mění podle účelnosti rozpracování jednotlivých bází v dané zemi, na režimu vztahu s touto zemí a zejména s přihlédnutím k tomu, jaký typ lidí a v jakém množství k nám přijíždí.

Hlavní směry práce rozvědky na území ČSSR jsou tyto:

- příbuzenská a krajanská báze, rozpracovávané hlavně pro účely pomocné agentury; význam této báze ustoupil do pozadí vzhledem k tomu, že nepřátelským kontrarozvědkám je tento způsob práce dostatečně znám a že tito lidé jsou zvlášť pečlivě prověřováni a pozorováni, jsou-li, nebo dostanou-li se do bližšího vztahu k objektu;

- ve shodě se současným vývojem vystupuje do popředí rozpracování báze turistů a vízových cizinců vůbec - podle individuálního výběru;

- důležitá je i báze obchodníků a významnější obchodní závislosti na ČSSR (ZST);

- rozvědka organizuje přitahování jednotlivých politických, hospodářských nebo vědeckých a technických činitelů na území ČSSR (ZST) za účelem rozpracování pod krytím organizace obchodních jednání, politických konferencí, vědeckých kongresů a symposií.

Článek 16.

Cílem stykové práce je vytypování vhodných jednotlivců pro získání ke spolupráci. V průběhu styku pracovník rozvědky (či agent) za pomoci vhodných operativních opatření získává cílevědomé poznatky individuálního charakteru, týkající se rozpracovávané osoby. Jde o zjištění úplných osobních dat, životopisných údajů, rodinné a finanční situace, posice v zaměstnání a přesné náplně práce, politického, morálního a charakterového profilu se zvláštním zaměřením na slabiny dotyčné osoby. Zjišťuje celkové jeho životní plány, zvyklosti a zájmy. Průběžně zajišťuje bezpečnost styku a prověřuje jej z hlediska nebezpečí podstavu. Získané poznatky jsou doplňovány a prověřovány centrálou, která lustruje poznatky k případu v příslušných evidencích na území ČSSR i v evidencích spřátelených rozvědek. Získané poznatky se analyticky rozebírají se zvláštní pozorností k motivům ideologického, hmotného, nebo kompromitujícího charakteru.

Článek 17.

Zjistí-li rozvědka existenci některých z těchto motivů a ukáže-li provedený rozbor jejich pravděpodobnou využitelnost, přeřazujeme styk do kategorie typů. Další styk a práce s typem je rozvíjena už s cílem přípravy podkladů a vhodné atmosféry pro verbovku. V tomto stádiu pokročilého typování spočívá postup v dalším upevnění osobního vztahu typa k řídícímu orgánu tak, aby typ viděl v řídícím orgánu blízkou osobu, měl k ní důvěru a osobní sympatie. Dále je třeba opakovaně a hloubkově prověřit všechny okolnosti životopisu a povahy typa, jež jsou důležité z hlediska rozvědné práce. Konečně v praxi ověřuje řídící orgán sílu vytypovaných motivů a přitahuje postupně typa ke spolupráci, až začne dávat informace a dokumenty a tím se kompromituje. Styk s typem zpravidla vrcholí verbovečným pohovorem, kterým je typ získán ke spolupráci. Musí být snahou verbovčíka docílit v co nejkratší době toho, aby se nově získaný agent plně kompromitoval předanými materiály. Někdy verbovka probíhá postupně bez formálního pohovoru cestou vědomé kompromitace typa.

Ve výjimečných případech verbovky na základě silných kompromitujících materiálů tento předběžný osobní styk mezi typem a verbočíkem odpadá a využívá se naopak mnohdy momentů překvapení a psychologické tísně k verbovce prováděné při prvním kontaktu.

Článek 18.

Při verbovce pod cizí vlajkou je kandidát získáván jménem některé kapitalistické rozvědky, popřípadě i jiné instituce, zejména té kategorie, u níž je obvyklé platit si odborné konsultanty a informátory ze státního aparátu. Verbovku pod cizí vlajkou provádí obvykle agent (verbovčík), ve výjimečných případech kádrový pracovník.

Verbovka pod cizí vlajkou předpokládá typovací podklady v podstatě stejného rozsahu a rovněž existenci motivů jako normální verbovka. Navíc musí být typováním ověřeno, že kandidát verbovky není ve styku a nemá možnost snadného kontaktu na kruhy z oblasti plánované cizí vlajky a nemá speciální znalosti v tomto směru. Ideologický motiv, jak je chápán při normální verbovce, zde nemá význam. Verbovku pod cizí vlajkou používáme naopak při naprosté absenci nebo nerozpracovatelnosti ideové sympatie vůči ZST vzhledem k předsudkům a omezenosti třídního vědomí kandidáta verbovky, u něhož jsou jinak zjištěny další motivy verbovky. Je užitečné vytypovat, existují-li u něho zvláštní sympatie k některému kapitalistickému státu.

(...)

Článek 19.

Pronikání přímo do objektu pomocí existující agentury předpokládá zpravidla (mimo vyžadovanou odbornou kvalifikaci a reálnou objektivní možnost dostat zaměstnání v objektu v rámci předpisů o přijímání) také rozpracování styků z objektů nebo jejich známých, aby agent dostal příslušná doporučení a získal ručitele pro přijetí. Cílem rozpracování styků tohoto druhu je získání jejich důvěry a sympatií.

Článek 20.

Agentura v objektu je využívána v těchto hlavních směrech: získávání dokumentů a informací, typování a rozpracování spoluzaměstnanců, umisťování tajné operativní techniky (v) objektu a získávání nutných podkladů pro provádění aktivních opatření.

Při realizaci všech těchto operací je nutno provést všechna opatření, aby nebyla ohrožena bezpečnost tajného spolupracovníka a důvěra, kterou má u nepřátelského prostředí.

(...)

Agenty v objektech vybavujeme podle potřeby vhodnou operativní technikou k urychlení manipulace s dokumenty zakonspirování jejich vynášení z objektů.

III. Tajní spolupracovníci rozvědky

Článek 21

Tajní spolupracovníci rozvědky jsou hlavním a současně specifickým prostředkem rozvědky při plnění jejich úkolů. Získávání a práce s tajnými spolupracovník má proto určující význam pro posouzení účinnosti práce rozvědky i jejích pracovníků. Rozvědčíci používají tajné spolupracovníky k získávání rozvědných zpráv a dokumentů, k provádění aktivních opatření a vlivové politiky, k získávání, kontrole a řízení agentury, k provádění prověrek, ustanovek, ke spojení a k dalším operativním úkonům.

Článek 22

Tajní spolupracovníci rozvědky jsou:

a) agenti;

b) důvěrné styky;

c) ideoví spolupracovníci.

Agenti:

Článek 23

Agent je osoba získaná k tajné a vědomé spolupráci s čs. rozvědkou, nebo získaná pod cizí vlajkou, má objektivní možnosti plnit rozvědné úkoly, udržuje konspirativní spojení a podřizuje se rozvědkou stanovené disciplině, jež je uplatňována přímo nebo z titulu vlajky, pod níž bylo získání ke spolupráci prováděno.

Článek 24

Účinnost agenturně - operativní práce v zahraničí závisí nejen na tom, jak jednotliví agenti splňují podmínky vyjmenované v článku 23., ale hlavně také na celkové skladbě a souhře možností jednotlivých agentů plnit rozmanité úkoly v určeném směru, nebo v objektu rozvědného zájmu, nebo v dané zemi.

Taková skupina agentů tvoří agenturní síť. Vzájemné – úplné nebo částečné - propojení agentů není podmínkou existence sítě.

Budování agentury nutno organizovat podle požadavků na agenturní síť jako organický celek a požadavku nepřetržitého vývoje rozvědné práce v určeném směru nebo zemi. Dodržování zásad perspektivnosti, plynulosti a utajení všech úkonů operativní práce vyžaduje, aby se agenturní síť skládala v příslušné proporci také z perspektivní, reservní a pomocné agentury. Proporce je určena výhledovým plánem rozvědky pro danou oblast práce.

Článek 25

Rozvědka soustřeďuje prvořadé úsilí na získávání agentů v objektech našeho zájmu a agentů, kteří mají nepřímý vztah k objektu z titulu svého postavení nebo prostřednictvím svých styků. Tato agentura představuje hlavní zdroj informací a dokumentů rozvědné povahy.

V souladu s požadavkem aktivní politické funkce rozvědné práce v zahraničí získává rozvědka také specielní agenty vlivu a agenturu pro aktivní opatření, která pomáhá rozvědce uskutečňovat vlivová i ostatní aktivní opatření podle úkolů platných pro tuto oblast práce.

Veškerá agentura, která se bezprostředně podílí na získávání zpráv a dokumentů, budování a řízení agentury (typař, verbovčík, skupinář), dále agentura vlivu a pro aktivní opatření tvoří hlavní agenturu.

Článek 26

Agentura je dále získávána a používána:

a) k provádění prověrek, ustanovek, sledování a střežení;

b) k umožňování spojení s dalšími agenty (jako kurýr, spojka, přepážka, krycí adresa, krycí telefon, majitel konspiračního bytu);

c) k nasazování techniky a pod.

Tato agentura, jejíž existence podmiňuje provádění rozvědné práce v plné šíři a rozmanitosti a jež je důležitou podmínkou zejména bezpečnosti a konspirace rozvědné práce, tvoří z hlediska cílů rozvědky agenturu pomocnou.

Článek 27

Agenti rozvědky jsou získáváni z řad občanů imperialistických a kapitalistických zemí, kteří však nesmí být členy komunistických stran nebo organizací, stojících pod jejich přímým vlivem. Výjimku může povolit pouze ÚV KSČ.

Rozvědka získává ke spolupráci jako agenty i československé občany kteří mají:

a) možnost trvalého výjezdu do zahraničí, získání cizího státního občanství a vybudování si rozvědných možností za pomoci a pod řízením rozvědky;

b) možnost pracovat jako pomocná agentura;

Rozvědka také přebírá agenturu od kontrarozvědného úseku v případě, že jde o cizince, získané ke spolupráci kontrarozvědkou a odjíždějící na trvalo z ČSSR. Přebírá také agenturu z řad československých občanů, splňujících podmínky uvedené v předchozím odstavci. Spolupráce s kontrarozvědkou v otázkách získávání, přebírání a obsluhy agentury se řídí zvláštními ustanoveními.

Článek 28

Rozvědka získává agenty z řad nepřítele:

a) na základě částečné nebo úplné shody názorů, tj. jejich výhrad k imperialistickému systému, určitých pokrokových prvků v jejich postoji nebo i sympatií k zásadám socialistického zřízení;

b) osobních, příbuzenských nebo přátelských vztahů k našim občanům;

c) hmotné zainteresovanosti;

d) prověřené kompromitující činnosti.

Při získávání agenta ke spolupráci se mohou výše uvedené motivy vhodně spojovat nebo doplňovat.

Právní a morální účinnost motivů při rozpracování a získání agenta pro rozvědnou spolupráci nutno pečlivě posuzovat v každém individuálním případě se zřetelem na normy a zvyklosti platné v zemi, kde se akce provádí. Tento požadavek je nutno uplatňovat se zvláštní péčí v procesu kompromitace a při uplatňování specifického kompromitačního materiálu. Pro rozvědnou práci neplatí omezující ustanovení směrnic o agenturně – operativní práci Stb, ale nutno mít na zřeteli socialistickou prestiž rozvědky a její výchovné cíle v další práci s agentem. Je povinností rozvědčíků působit výchovnou činností na agenty, získané na základě hmotné zainteresovanosti a kompromitujících materiálů, aby tyto motivy u nich postupně během spolupráce ustupovaly do pozadí a byly nahrazeny sympatiemi pro myšlenky socialismu.

Článek 29

Při získávání agenta pod cizí vlajkou musí kandidát verbovky splňovat všechny podmínky článku 23., a rovněž motivy použité pro tento druh verbovky jsou stejné jako v článku 28. Vzhledem k fingovanému charakteru verbovky pod cizí vlajkou je účinnost požadovaných podmínek i používaných motivů, jakož i způsob jejich uplatnění nutné posuzovat z hledisek platných pro charakter, praxi a režim mezistátních vztahů panujících mezi zemí, s jejímž příslušníkem se verbovka provádí a zemí, k níž patří kapitalistická rozvědka nebo instituce, jejíž vlajku při verbovce použijeme.

Článek 30

Návrh na provedení verbovky vypracovává příslušný pracovník centrály. Jde-li o případ rozpracovávaný rezidenturou, zodpovídá příslušný pracovník rezidentury za úplnost a pravdivost podkladových poznatků. V návrhu je obsažen výtah zhodnocených poznatků k typu (kandidátu verbovky), výsledek dosavadního rozpracovávaní, lustrace, verbovečný motiv, cíl verbovky a rozvědné možnosti typa, jméno verbovčíka, vlastní způsob provedení verbovky, nebezpečné okolnosti v souvislosti s verbovkou, stručný způsob spojení po verbovce (podrobný plán spojení se připravuje v příloze) a opatření pro případ neúspěšné verbovky.

K návrhu na verbovku se přikládá memorandum na typa, obsahující fotografii, základní osobní údaje, životopis, majetkové a rodinné poměry, osobní a politickou charakteristiku, zaměstnání a rozvedení rozvědných mžností typa, vztah k objektu a rozvědně zajímavé styky typa.

Návrh na provedení verbovky schvaluje na základě doporučení náčelníka odboru náčelník 1.správy MV nebo podle vážnosti verbovky ministr vnitra.

Zástupce náčelníka 1. správy MV schvaluje návrh na provedení verbovek čs. občanů:

a) vysazovaných dlhodobě k agenturní práci v zahraničí;

b ) pro pomocnou agenturu.

Písemné potvrzení slibu spolupráce není nezbytnou podmínkou verbovky a je vyžadováno pouze v individuelních případech, kde je předem vytypován předpoklad, že bude mít skutečný neformální doplňující kompromitační význam a nenaruší nepříznivě další vývoj případu.

Po provedení verbovky sestaví rozvědčík zprávu, v níž zhodnotí průběh a výsledek verbovky. O výsledku verbovky je podávána zpráva schvalujícímu orgánu stejnou cestou jako návrh na její provedení. Tyto zprávy se uloží v centrále do osobního svazku agenta.

Agenturní síť čs. rozvědky je evidována konspirativním způsobem pouze v evidenci 1. správy MV.

Důvěrný styk:

Článek 31

Důvěrný styk tvoří zvláštní kategorii tajných spolupracovníků rozvědky. Jeho spolupráce je vědomá, získávání se však neprovádí jménem rozvědky, ale československých legálních úřadů, určený v souladu s oficielním postavením důvěrného styku, či na základě osobního vztahu. Má objektivní či subjektivní možnosti plnit rozvědné úkoly, jejichž využití je ohraničeno na určité směry práce opět v souladu s jeho postavením. Spojení je pravidelné, osobní, bez technických prvků rozvědné práce, přičemž stupeň utajení je určován v závislosti na subjektivních předpokladech styku, zejména jeho společenského postavení a na možnosti legendy. Spojení je nutno zajistit tak, aby z jeho formy nemohlo být vyvozováno, že jde o organisovanou rozvědnou činnost. Všechny tyto okolnosti také podstatně ohraničují vymáhání rozvědné disciplíny v průběhu styku.

Práce s důvěrnými styky je charakteristickým průvodním znakem posledního vývoje práce rozvědky, související s nástupem práce v málo vyvinutých zemích a se všeobecným zostřením kontrarozvědných režimů, které vyvolává psychologické komplikace u některých bází při uplatňování technických prvků agenturní spolupráce. Tato forma spolupráce jo tedy uplatňována se zřetelem na společensky a politicky exponované postavení osoby důvěrného styku, nebo aby nedošlo ke kompromitaci vztahů ČSSR ke státu, jehož zájmy má důvěrný styk hájit.

Důvěrný styk může tvořit rovněž dočasnou přechodnou etapu na cestě k navázání agenturních vztahů, zejména v případech rozpracovávaných metodou postupného připoutávání. Podmínkou převoditelnosti na agenturní vztah je, aby nedošlo v průběhu rozpracování k dekonspiraci dřívějšího vztahu před orgány kontrarozvědky.

Článek 32

Důvěrný styk je získáván na základě přímých nebo nepřímých možností plnit rozvědné úkoly k podávání tajných (důvěrných) zpráv a dokumentů z objektů a k provádění vlivové politiky a aktivních opatření nebo jejich přípravě.

Článek 33

Důvěrné styky získáváme z řad občanů imperialistických a nezúčastněných zemí. Zpravidla jde o společensky a ve veřejném životě výše postavené osobnosti.

Článek 34

Důvěrný styk je získáván ke spolupráci no základě částečné nebo plné shody názorů nebo společných politických, vědeckých i kulturních zájmů, po případě osobních sympatií. Verbovka se u důvěrného styka neprovádí. Typ se stane důvěrným stykem, jakmile začne pravidelně a svědomitě spolupracovat. Písemný slib o spolupráci se od důvěrného styka nevyžaduje.

Při spolupráci s důvěrnými styky je třeba tyto styky ovlivňovat tak, aby hleděly na svou spolupráci a pomoc jako na něco, co je v souladu s jejich osobními zájmy i zájmy jejich země. Je velmi důležité, aby při práci s důvěrnými styky nedával rozvědčík žádný důvod k tomu, aby mohl být obviněn z nepřátelské činnosti vůči té zemi, v níž pracuje.

Článek 35

Důvěrné styky schvaluje na základě návrhu vypracovaného příslušným pracovníkem centrály a na doporučení náčelníka odboru náčelník 1. správy MV, a u závažných případů ministr vnitra. Návrh obsahuje výtah zhodnocených poznatků k typu, charakter dosavadního styku a spolupráce, odůvodnění k přeřazení typa mezi důvěrné styky. Přikládá se k němu memorandum, obsahující tytéž údaje jako u agenta.

Článek 36

Odměňování důvěrného styka vyžaduje taktu ze strany rozvědčíka a děje se většinou ve formě věcných dárků a různých pozorností, i když peněžní odměna není vyloučena

Ideoví spolupracovníci:

Článek 37

Ideový spolupracovník je čs. občan, politicky vyspělý a naprosto oddaný socialistickému zřízení, získaný tajnou a pravidelnou spolupráci s rozvědkou v zahraničí. Může spolupracovat i na území ČSSR při rozpracování cizineckých bází.

Členství v KSČ nebo KSS je doporučující okolností k získání za ideového spolupracovníka. Není však dovoleno získávat za ideové spolupracovníky funkcionáře a pracovníky stranických orgánů. Podle Statutu 1. správy MV je možno ideové spolupracovníky získávat zvláště na MZV, MZO, PZO, ZÚ, ČTK atp., dále z řad československých expertů vyjíždějících z různých oborů do zahraničí.

Článek 38

Získání ideových spolupracovníků ke spolupráci se provádí výhradně na dobrovolném a ideologickém podkladě. Písemný slib zavazující ke spolupráci s čs. rozvědkou musí být při získání vyžadován. V případě, že dojde výjimečně k odmítnutí spolupráce ze strany kandidáta, vyžádá si pracovník rozvědky písemný slib mlčenlivosti vlastnoručně podepsaný kandidátem verbovky.

Ideový spolupracovník se získává ke spolupráci na základě návrhu, který vypracuje příslušný pracovník centrály a schvaluje náčelník odboru. O výsledku akce se podává náčelníkovi odboru stručná zpráva.

Článek 39

Náplň práce ideových spolupracovníků závisí od jejich možností, schopností a stupně připravenosti a pohybuje se od podávání informací k prostředí a objektům přes typování a předávání styků až po praktickou náplň práce kádrových rozvědčíků včetně provádění verbovek.

Ideoví spolupracovníci jsou aktivně využíváni také v oblasti obrany našich ZÚ a čs. kolonie v zahraničí.

Zvlášť úspěšní ideoví spolupracovníci tvoří bázi na doplňování stavu kádrových příslušníků rozvědky.

Článek 40

Pracovníci rozvědky v zahraničí udržují a ideovými spolupracovníky zpravidla přímý osobní styk, který konspirují podle podmínek legalizace rozvědky, funkce ideového spolupracovníka a vzhledem k specifickým podmínkám agenturního prostředí.

Článek 41

Ideovým spolupracovníkům se hradí pouze skutečné výdaje vzniklé v souvislosti s plněním úkolů rozvědky.

Za úspěšné splnění náročného úkolu nebo po skončení iniciativní a produktivní spolupráce v zahraničí je možno dát ideovému spolupracovníkovi věcnou nebo peněžitou odměnu. Příslušný návrh odporučený náčelníkem odboru schvaluje zástupce náčelníka 1. správy MV. Po trvalém návratu ideového spolupracovníka musí být jeho spolupráce objektivně zhodnocena a rozhodnuto, zda bude dále využíván na domácí bázi, či předán kontrarozvědným složkám MV aneb spolupráce bude zakončena.

Článek 42

Na agenty, důvěrné styky a ideové spolupracovníky se zakládají v centrále osobní svazky spolupracovníků.

Při rozpracovávání cizinecké báze na území ČSSR 1.odbory krajských správ MV vyčleněnými pro práci 1. správy MV, mají ideoví spolupracovníci rozvědky řízení Krajskými správami své osobní svazky zpracovávány a ukládány na Krajských správách MV.

Přerušení styku s kterýmkoliv typem spolupracovníků schvaluje vždy ten vedoucí pracovník, který schvaloval návrh na jeho získání.

IV. Důvěrníci rozvědky a styky

Důvěrníci:

Článek 43

Důvěrník rozvědky je československý státní občan, plně oddaný socialistickému zřízení, který má možnosti, schopnosti a snahu vysvětlovat různé otázky a problémy, dávat charakteristiky, vyhodnocovat zprávy a dokumenty získané rozvědkou apod.

Důvěrník spolupracuje na území ČSSR a rozvědka se na něj obrací případ od případu podle potřeby. U důvěrníka tudíž nejde o systematickou a pravidelnou spolupráci.

Důvěrníci jsou zpravidla vysoce kvalifikovaní odborníci, ekonomové, znalci mezinárodního práva, jazykoví experti a podobní pracovníci našeho státního aparátu, různých institucí a podniků, jichž možno využít pro potřeby rozvědky.

Článek 44

Rozvědčík si nejdříve vyhlédne osobu, která má předpoklady pomáhat rozvědce jako důvěrník. Předem se přesvědčí o jeho důvěryhodnosti, shromáždí dostupné údaje a podá písemný návrh na její kontakt jako důvěrníka. V návrhu uvede, pro který specifický účel bude pomoc důvěrníka zapotřebí, návrh schvaluje náčelník odboru. Od důvěrníka se požaduje písemný slib o mlčenlivosti. Lze od něho upustit v případech, kde to okolnosti vyžadují.

Styk rozvědky s důvěrníky se před veřejností utajuje. Před důvěrníky se odhalují pouze ty metody a formy práce rozvědky, které jsou nezbytně nutné ke splnění námi požadovaného úkolu.

Na důvěrníky se zakládají osobní svazky, které jsou evidovány v evidenci.

Naskytne-li se důvěrníkovi možnost soustavně pracovat mezi vizovými cizinci, nebo má-li být vyslán do zahraničí, může být získán jako ideový spolupracovník.

Styky:

Článek 45

Rozvědka udržuje styk i s takovými lidmi v zahraničí, u kterých nejsou předpoklady jejich dalšího operativního rozpracování a získání k tajné spolupráci.

Udržování styku s takovými lidmi je pro rozvědku užitečné jednak z hlediska získání určitých informací dočasným vytěžením styků (provádění legální rozvědky) a dále tím, že nám styk umožňuje poznávat další zajímavé lidi (zpravodajské styky).

Rozvědka udržuje styk také s řadou lidí, z rozpracovávaných bází i mimo ně, kteří nemají rozvědný význam. Styk s nimi je udrž.ován jen z krycích a desorientačních důvodů (styky krycí). Získávat takové styky je povinností každého pracovníka rezidentury.

V. Řízení, výchova a kontrola tajných spolupracovníků.

Článek 46.

Výsledky práce s agenturou závisí nejen na správném stanovení objektů a výběru agentury, ale i na tom, jak jsou tajní spolupracovníci řízeni a vychováváni. Cílem řízení tajného spolupracovníka je zajistit, aby všechny požadavky, z nichž se vytváří pojem tajného spolupracovníka, byly uplatňovány a rozvíjeny soustavně a optimálně v pracovním procesu. Za výchovu a správné řízení tajného spolupracovníka je odpovědný příslušný pracovník rozvědky, který ho řídí. Náčelnický sestav v rámci příslušné delimitace pravomoci odpovídá za úroveň odborné pomoci při řízení a výchově tajných spolupracovníků (dále agentů) a za provádění průběžné i periodické kontroly této práce.

Článek 47.

Základem řídící práce je plán, který stanoví každému agentu dlouhodobou perspektivu pronikání do objektu a zpravodajského využití. Stanoví dále cíle a prostředky jeho odborné a osobní výchovy na dané období. Rozvědka při určování obsahu tohoto plánu vychází z daných potřeb proniknutí do vytčených objektů, z rozboru zjištěných reálných možností agenta a jeho bezpečnosti, dosavadní jeho úrovně a přístupu ke spolupráci. Určuje postup a taktiku jak dosáhnout stanovených konkrétních cílů.

Článek 48.

Při úkolování agenta jsou systematicky uplatňována dvě základní hlediska: maximální využití současných možností agenta a cílevědomá zvyšování těchto možností v rámci stanovené dlouhodobé perspektivy.

Za účelem dosažení maximálního využití současných rozvědných možností je agent úkolován plně v té oblasti, která je ze stupnice jeho možností pro nás nejzajímavější a nejúčinnější. Toto určení provádí centrála s přihlédnutím k zájmům celé rozvědky. Nerozptylujeme úsilí a energii agenta ukládáním úkolů, které by odváděly jeho pozornost od plnění hlavních úkolů, nebo ho dokonce ohrožovaly. Zvláště neukládáme agentuře takové úkoly, které může splnit i jiná, méně cenná agentura.

Správné řízení agentury předpokládá pečlivou přípravu konkrétních úkolů ze strany příslušného pracovníka centrály, které jsou na rezidentuře zpracovány řídícím orgánem do formy účinné instruktáže. Instruktáž musí zajistit plné objasnění úkolů agentovi včetně prostředků a taktiky, jíž použije. Musí dále splnit požadavek, aby agent nabyl přesvědčení, že úkol je reálný, odpovídá operativní situaci, jeho možnostem i přístupu k spolupráci. Instruktáž má i důležitý výchovný význam z hlediska rozvíjení sebedůvěry agenta, jeho samostatnosti a iniciativy. Je vhodné v rámci instruktáže získat zájem agenta o rozvíjení vlastních myšlenek o tom, jak daný úkol splnit.

Článek 49.

Při osobním spojení s agentem se provádí instruktáž na zvlášť k tomu zorganizovaných instruktážních schůzkách, na které ani agent, ani řídící orgán nepřinášejí žádné materiály. Při řízení agenta jinou agenturou (agent skupinář) platí pro instruktáž stejné zásady.

Při neosobním spojení dostává agent průběžné úkoly technickými prostředky, jež neumožňují plné zdůvodnění úkolů ani odbornou pomoc při stanovování, jak je plnit. V delších časových intervalech je proto tato agentura pod vhodnou legalizací (dovolená, zájezd, služební cesta) vyváděna krátkodobě do jiné kapitalistické země s volnějším agenturně - operativním prostředím a tam je prováděna dlouhodobá kompletní instruktáž. Krátkodobé zájezdy agentury do socialistických zemí jsou nežádoucí a jsou možné ve vyjímečných případech plného legalizačního krytí návštěvy. U agentury s přirozenou legendou pro cestování jsou organizovány tajné návštěvy socialistických zemí kryté pobytem v jiné zemi. Každá krátkodobá návštěva agentury v cizí zemi musí být dobře kryta přirozenou a prověřitelnou legendou.

Článek 50.

Kromě úkolování je obsahem instruktážní schůzky zhodnocení informací a materiálů, předaných na dřívějších předávacích schůzkách nebo cestou neosobního spojení. Řídící orgán dotěžuje podrobně agenta jak k obsahu informací, tak i k okolnostem jejich získání podle požadavků rozvědného zpravodajství. Řídící orgán zároveň rozebírá a hodnotí operativní postup agenta při plnění úkolů. Zvolený způsob zhodnocení má pro agenta výchovný význam a forma kritiky musí být v souladu s motivy, o něž se spolupráce opírá.

Na základě hodnocení dělá rozvědčík závěry pro vlastní potřebu i pro centrálu o tom, jaký účinek měl provedený operativní postup z hlediska konspirace agenta, jaké jsou klady a zápory v jeho operativní výchově, po případě které nové momenty se u agenta projevily.

Článek 51.

Obsahem instruktážní schůzky při osobním spojení je dále projednání organizace schůzky i dalšího spojení s agentem podle zásad platných pro spojení a konspiraci styku s agenturou (určení a zopakování všech forem dalšího spojení, legenda pro schůzku, pokyny pro předání materiálů). Tyto náležitosti tvoří úvodní část schůzky, aby v případě náhlého přerušení schůzky nedošlo ke ztrátě nebo zdržení dalšího styku.

Článek 52.

Vlastní výchovná práce s agentem - kromě výchovných prvků, obsažených v úkolování a hodnocení plnění úkolů - tvoří důležitou a nezbytnou součást schůzky. Rozvědka se při ní zaměřuje na dosažení určitých ideologických, odborných a morálních cílů, zejména utužení vztahu agenta ke spolupráci. Výchovná práce musí být prováděna systematicky, individuálně a musí být konkrétní.

Nezbytným předpokladem účinné výchovné práce ve všech směrech je prestiž a autorita rozvědky v očích agenta, osobní příklad a vyspělost řídícího orgána a soustavná nevtíravá pozornost k osobním plánům a problémů agenta. Tímto osobním přístupem je třeba dosáhnout žádoucího odcizení a narušení občanské loajality agenta vůči režimu, proti němuž rozvědka pracuje. S tím není v rozporu posilování přesvědčení agenta, že jeho spolupráce je v souladu se skutečnými zájmy jeho země. Jde o důležité preventivní opatření rozvědky, jímž se zajišťuje proti eventuálním budoucím zásahům nepřátelské kontrarozvědky u agenta.

Formy výchovné práce se opírají o zkušenosti z dosavadní práce s agentem, o znalostech jeho osobních vlastností, minulosti a jsou voleny podle jeho společenského postavení a třídního vědomí.

Článek 53.

Hlavním úkolem ideologické výchovy je vychovat agenturu ideově spjatou se socialistickým táborem bez ohledu na to, na jakém podkladě byla zaverbována. V obecných směrech vychází rozvědka důsledně z rozboru toho, jak se může projevovat v agenturním vztahu skutečnost, že agent žije a pracuje v podmínkách kapitalistické společnosti; vychází z vědomí nebezpečí, že oslabení politického vlivu může vést k přerodu agenta, oslabení i přerušení spolupráce s rozvědkou nebo i ke zradě. Konkrétní zaměření výchovy je určováno s přihlédnutím k třídnímu vědomí agenta, intensivně i způsobu jeho politického reagování a k tomu, jaké jsou momentálně nejvážnější a nejaktuálněji se projevující problémy ve vědomí lidí a jakým směrem jsou nepřátelskou propagandou zkreslovány.

K zajištění žádoucího politického vlivu na agenta je nutné, aby řídící orgán vystupoval od začátku styku jako pevný a přesvědčený marxista se schopností věci rozebírat a odhadovat vývoj, nevnucující své názory formou suchého mentorování. Současně musí svým rozhledem a šíří zájmů i celkovým životním stylem potvrzovat, že se světovým názorem, který zastává, je v souladu i jeho vlastní životní praxe. Osobní příklad řídícího orgána je důležitý i pro agenturní vztah: agent v tom spatřuje záruku, že je ve spojení s někým, na koho je za všech okolností spolehnutí, což u něho vytváří pocit nutné bezpečnosti.

Politicko - výchovnou práci provádí řídící orgán především v průběhu úkolování, při objasňování rozboru a zdůvodnění úkolů; dále při jejich hodnocení a potvrzování praxí, konečně při neformálních rozhovorech sloužících na začátku schůzky k vytváření její správné atmosféry.

Článek 54.

Odborné zaměření výchovné práce se soustřeďuje na rozvíjení přirozených operativních schopností agenta a soustřeďuje se v počátečním období na vhodné legendování a vybudování automatického konspiračního návyku pro každý úkon včetně spojení. Dále pokračuje instruktáží k technickým úkonům pro získávání a zpracovávání zpráv a dokumentů a k prostředkům neosobního spojení. V konečné fázi je třeba sledovat i možnosti vlastní práce agenta na typování a provádění samostatné verbovky.

V oblasti odborné výchovy je nezbytné postupovat podle zásady, že agent je seznamován s metodami pouze v rozsahu nutném pro druh úkolů, které v příslušném období své práce pro rozvědku plní.

Účinnou odbornou výchovu zajišťuje řídící orgán tím, že v praxi projeví zájem o tom, aby agent školené úkony dokonale ovládl a prováděl. Vlastní důkladnou znalostí odborné problematiky, vynalézavou aplikací zásad při projednávání úkolů, příkladem v chování na schůzkách (i předávacích) a zejména vzbuzením přesvědčení u agenta o schopnostech a odvaze řídícího orgána nejlépe zajistí řídící orgán odborný růst agenta a plnění školených úkonů agentem.

Článek 55.

Výchovou agenta sleduje rozvědka také to, aby si agent v práci i ve vztahu k řídícímu orgánu osvojil některé osobní a morální vlastnosti, jimiž je podmíněn správný a bezpečný průběh spolupráce.

Agenturní výchova v tomto směru je zaměřena především na iniciativnost agenta a schopnost samostatně jednat v rámci daných úkolů, odvážnost a svědomitost v provádění úkolů, rozvíjení celkové i operativní paměti, což má význam pro zlepšování konspirace, na pozorovací schopnost, na pravdomluvnost i o nepříznivých momentech práce, poctivý vztah k plnění úkolů v celé šíři, důslednost a pečlivost ve spojení, seriosnost a přímost v jednání s řídícím orgánem.

Rozvíjení těchto vlastností u agenta zajišťuje rozvědka odbornou instruktáží o způsobu plnění úkolů, kritikou plnění úkolů, kontrolou i prověrkou jejich plnění. Řídící orgán může účinně uplatnit tuto autoritu pouze za předpokladu, že je mezi ním a agentem správný vztah a že agent je na práci zainteresován.

Rozvědčík se musí stále zajímat i o osobní a rodinný život spolupracovníka a být mu nápomocen při řešení jeho případných těžkostí.

Nikdy nedáváme agentům sliby, které nemohou být splněny. Naše pomoc agentovi v jeho těžkostech soukromého nebo rodinného rázu musí být poskytnuta tak, aby agenta nedekonspirovala neb jinak neohrozila jeho bezpečnost. Zejména dbáme na to, aby agent měl vhodnou a věrohodnou legendu pro zvýšení životního standartu v důsledku odměňování z naší strany a aby s penězi od nás nenakládal tak, aby se stal nápadným.

Zakazuje se vytváření takových vztahů mezi řídícím orgánem a agentem, které rozvědčíka zavazují nebo kompromitují. Přijímání dárků od agenta se povoluje pouze vyjímečně, vyžaduje-li to operativní zájem. V každém případě je ale nutno to oznámit centrále, která rozhodne, jak s dárkem naložit.

Konečně je snahou rozvědky při úkolování, aby agent viděl v plnění úkolů i osobně zajímavé obohacení způsobu života, vzrušení určitého druhu, které je zkouškou jeho osobních kvalit.

Článek 56.

Agentům hradíme skutečné výdaje vzniklé při plnění úkolů uložených rozvědkou. Odměňování má plnit důležitou výchovnou funkci a vést agenturu k iniciativnějšímu a lepšímu plnění uložených úkolů. Pokud odměňujeme agenturu, děje se tak především na základě množství a kvality vykonané práce. Rovněž finanční částky, předávané perspektivní agentuře v procesu připoutávání, kompromitace, přechodné konservace a dalších situacích, je třeba přísně podřídit operativním cílům a výchově agenturního aparátu. Odměňovat agenturu ve formě měsíčních nebo podobně stanovených paušálů se povoluje zcela vyjímečně.

Příjem odměny potvrzuje agent na stvrzence. V případech, kde není účelné vyžadovat stvrzenku, uvede rozvědčík tuto skutečnost v záznamu o schůzce.

Při čerpání finančních prostředků na odměny a výdaje spojené s agenturně - operativní prací musí být rozvědčíci vedení snahou o co nejúčelnější využívání prostředků a nedopouštět neodůvodněné a nehospodárné výdaje.

Náčelníci jsou povinni provádět periodickou kontrolu odměňování agentů a účelného využívání finančních prostředků, určených pro rozvědnou práci.

Článek 57.

Nedílnou součástí řízení a výchovy agentury je kontrola její činnosti. Řídící orgán je povinen průběžně agenturu kontrolovat z hlediska pravdivosti podávaných zpráv, plnění a zdůvodňování plnění či neplnění úkolů, i z hlediska okamžitých nepřipravených reakcí v jednotlivých fázích styku. Jde zejména o to, zda reakce agenta ve styku s řídícím orgánem a při přijímání úkolů odpovídají poznatkům o jeho povaze a temperamentu.

Vedle pozorování a rozboru se k provádění kontroly využívá také operativních možností a prostředků, jako je ukládání kontrolních úkolů, nasazování dalších agentů a v případě nutnosti i prostředků techniky.

Při použití dalších agentů je třeba dbát na to, aby nedošlo ke vzájemnému vyzrazení spolupracovníků. Kontrola pravdivosti zpráv se provádí jejich systematickými rozbory i zpětně konfrontováním se skutečně nastalou situací.

Článek 58.

Osobní kontrolní schůzky náčelníků s agenturou se provádějí zpravidla jen na území ČSSR, dojde-li k případu instruktáže, o které je zmínka v článku 49. V zahraničí se kontrolní schůzky provádějí jen zcela vyjímečně. Při posuzování nutnosti kontrolních schůzek vycházíme vždy ze zásady, že agent má znát o osobně co nejméně rozvědčíků. Osobní kontrolní schůzky schvaluje ve všech případech příslušný zástupce náčelníka správy.

Článek 59.

O schůzce s tajným spolupracovníkem píše řídící orgán záznam, který se s příslušným vyjádřením rezidenta zasílá k dalšímu rozboru do centrály a tvoří součást osobního svazku tajného spolupracovníka.

Záznamy se píší o každé schůzce s hlavní agenturou. O schůzce s pomocnou agenturou je pořizován záznam podle obsahu a účelu schůzky, poskytuje-li schůzka nové, nebo změněné údaje v osobní situaci agenta, jeho možnostech, přístupu ke spolupráci, instruktážní prvky, signály všeho druhu, včetně bezpečnosti schůzky.

Záznam obsahuje kromě údajů o bezpečnosti příchodu, průběhu a odchodu ze schůzky, údajů o spojení, obsahové shrnutí a hodnocení všech základních ukazatelů řízení, výchovy a kontroly tajného spolupracovníka:

a) cíl a program schůzky, který je vlastně dílčí - konkrétní součástí perspektivního plánu - viz článek 77;

b) výčet a posouzení splněných úkolů (ze zpravodajského a operativního hlediska);

c) stanovené úkoly - dohodnutý postup při jejich plnění;

d) vlastní sdělení agenta (osobní, k objektu, atd.);

e) poznatky o agentovi získané během schůzky (politická, osobní, odborná reakce agenta);

f) zhodnocení programu schůzky;

g) rozbor významu eventuálních poznatků o nových možnostech agenta, zlepšení nebo zhoršení práce, signálů;

h) návrh řídícího orgána na další postup práce s agentem a program příští schůzky;

i) odměny a výlohy;

j) vyjádření rezidenta.

Poskytne-li agent během schůzky zpravodajské informace, jsou tyto informace včetně pramenů uvedeny při záznamu schůzky samostatně.

Článek 60.

V každém osobním svazku tajného spolupracovníka rozvědky musí být veden podsvazek o závadách, kde jsou uvedeny podezřelé a rozporné momenty v chování agenta, projevy jeho nežádoucích vlastností, chyby, kterých se při agenturně - operativní práci dopustil agent i rozvědčík, případy dekonspirace a všechny ostatní záporné okolnosti, které se vyskytly v průběhu spolupráce s agentem i v průběhu jeho rozpracování, dokud ještě nebyl získán.

Článek 61.

Centrála za součinnosti rezidentury je povinna provádět periodická kontrolní hodnocení agentury. Souhrnné písemné hodnocení agenta se provádí v centrále pravidelně jednou za rok a také při následujících okolnostech:

- je-li agent předáván na jiný úsek v centrále, nebo jinému řídícímu orgánovi na rezidentuře;

- před konáním zvlášť důležité akce;

- došlo-li k jeho dekonspiraci nebo ohrožení jeho bezpečnosti;

- vzniklo-li podezření na agenta;

- je-li přerušována nebo ukončována spolupráce;

- na rozkaz příslušného náčelníka.

Periodická kontrolní hodnocení tajných spolupracovníků jsou komplexní povahy, je v nich zpracován schůzkový materiál za předešlé období, který je podroben rozboru podle hledisek perspektivního plánu agenta. Vyhodnocují do jaké míry bylo v práci s agentem dosaženo stanovených cílů, jak se osvědčily navržené taktiky a prostředky při jejich plnění, srovnávají výsledky spolupráce s vynaloženými náklady.

V hodnocení se provádí rozbor pokroku v možnostech agenta a jejich poznání a růstu jeho odborné kvalifikace a charakteristických znaků jeho přístupu ke spolupráci.

Výsledek hodnocení tvoří podklad pro doplnění nebo změnu perspektivního plánu.

Důležitým zřetelem při provádění kontrolního hodnocení tajného spolupracovníka je sledování možných opatření k všestrannějšímu a úplnějšímu využití v souladu s požadavkem kontroly proti přirozené tendenci resortismu ve využívání agentury. Pečlivě a zodpovědně je nutno posuzovat všechny možnosti, ukazující využitelnost pro ostatní úseky rozvědky, po případě využití v jiných zemích. Užitečnost těchto změn se posuzuje ve srovnání s efektivností práce agenta při plnění dosavadního hlavního úkolu.

Článek 62.

Zvláštní vyhodnocení se provádí, vznikne-li podezření na agenta. V takovém případě zvážíme okolnosti, které vedou ke vzniku podezření a podrobíme rozboru dosavadní průběh spolupráce s agentem, počínaje svazkem závad, přes rozbor agenturně - operativní stránky spolupráce až po rozbor dosud dodaných zpráv a dokumentů. U zpráv a dokumentů znovu podrobně zkoumáme, zda se potvrdily pozdějším skutečným vývojem, zda měly skutečně tajný nebo důvěrný charakter, zda agenta před nepřítelem skutečně kompromitovaly; hledáme náznaky desinformací nebo zpravodajských her; posuzujeme úplnost zpráv, konkretizace pramenů a okolností získání zpráv.

Rozbory operativní stránky spolupráce se provádějí na pokladě srovnávání s praxí a metodami příslušné nepřátelské kontrarozvědky v otázkách podstavu, sledování, preventivních metod vůči naší stykové základně a zvlášť pečlivě a detailně provádíme zpětný rozbor psychologické stránky spolupráce, jak se projevovala v reakcích agenta a zjišťujeme rozpory v jednotlivých vývojových stádiích spolupráce.

V další fázi přistoupíme k prověření podezřelých momentů vyplynuvších z analytického rozboru. Používáme k tomu všech prostředků uvedených v článku 57.

Článek 63.

Za systematické shromažďování a rozbor podkladových poznatků významných pro řízení a výchovu odpovídají pracovníci rezidentury a centrály, kteří tajné spolupracovníky řídí. Kontrolní odpovědnost v tomto směru má příslušný zástupce náčelníka odboru.

Náčelník odboru zodpovídá za úplnost a objektivnost kontrolních hodnocení agenturní sítě.

Článek 64.

Při řízení zvlášť cenné agentury mohou být zorganizována zvláštní opatření ke konspiraci jak na rezidentuře, tak i na centrále. Na rezidentuře je k obsluze této agentury určen zvlášť zkušený rozvědčík, který se zpravidla ničím jiným nezabývá, má vhodně určenou legalizační funkci a může být i zakonspirován i před vedoucím ZÚ. Veškeré materiály a informace získané cennou agenturou si určený pracovník zpracovává sám a při zasílání do centrály používá nevyvolaných filmů a jiné vhodné techniky v oblasti spojení. V centrále se řízením zvlášť cenné agentury zabývá osobně náčelník odboru a je v této věci běžně ve styku s náčelníkem správy, který řízení cenné agentury věnuje zvláštní péči. O všech závažných otázkách zvlášť cenné agentury je třeba jak v centrále, tak i na rezidentuře uplatňovat co nejpřísnější zásady konspirace. O této agentuře smí vědět jen velmi omezený okruh lidí: řídící orgán, rezident, náčelník příslušného odboru a náčelník správy. ©ifry dešifruje náčelník šifrového oddělení a píše je vlastnoručně v jednom vyhotovení, které předává jen náčelníkovi příslušného odboru.

Článek 65.

Někdy je nutno přistoupit k dočasnému přerušení spolupráce s agentem nebo důvěrným stykem (zakonservování agenta) ať už z důvodu bezpečnostní situace kolem něho samotného, dočasné ztráty možností, nebo situace v zemi, kdy z důvodu provalu nebo hrozícího provalu atd. se dočasně omezuje v dotyčné zemi operativní práce. Agentům je třeba vhodným legendováním objasnit nutnost dočasného přerušení spolupráce a vyvinout maximální úsilí k jejímu uklidnění. Součástí tohoto postupu jsou opatření (signály na trase, kódy), jimiž si v době přerušení spolupráce kontroluje a zajišťuje rozvědka průběžnou informovanost o agenturní situaci agenta. Postup a opatření jsou zahrnuty v návodu na konservaci agenta.

Článek 66.

Důležitou součástí autority rozvědky při řízení agenturní sítě je její možnost nátlaku event. postihu agenta při závažném porušení discipliny agenturního vztahu (opakované neseriozní jednání agenta při plnění úkolů a ve styku, jež vědomě ohrožuje bezpečnost styku, provokativní odmítání závazku spolupráce, provokativní porušování konspirace spekulující s tím, že rozvědka od styku upustí). Možnost postihu je předběžně připravována v celém průběhu agenturního vztahu rozvíjením kompromitace agenta a důležité je i posilování jejího odrazu v agentově vědomí (objektivní i subjektivní kompromitace). Rozvědka sleduje, zda se agent při plnění úkolů vědomě nevyhýbá objektivní kompromitaci a snaží se tuto jeho obranu operativními kombinacemi a psychologickým působením prolomit.

Sankční opatření přichází v úvahu především u agentury verbované na základě finančního nebo kompromitujícího motivu. Předpokládají konkrétní znalosti příslušných pracovníků rozvědky o právním řádu země, v níž agent pracuje, hlavně příslušná ustanovení o porušování státního tajemství (co tvoří skutkovou podstatu a jaký je rozsah sankcí), dále co tvoří bezpečnostní strop a začátek skutečné kompromitace ve státních úřadech a podnicích, praxe kontrarozvědky při poskytování beztrestnosti za spolupráci a konečné ocenění napjatosti politické atmosféry v zemi a určení politických kruhů, které by se chopily event. indiskrece o rozvědné činnosti agenta.

Formy postihu agenta jsou buď anonymní indiskrece, provázené zadokumentovanými (fingovanými) důkazy, civilně právní postih (při finančních pohledávkách vůči agentovi) prováděný speciálními agenty jako žalobci pro rozvědku a konečně přímý osobní postih agenta rozvědkou, prováděný agentem speciálního určení.

Konečný postih agenta v praxi je riskantní i pro rozvědku a dochází k němu vyjímečně v případech zvláštního zájmu rozvědky. Agent však v tomto směru nesmí mít žádné pochybnosti. Naproti tomu nátlak na agenta je běžným opatřením v průběhu spolupráce, které se používá v kombinaci s ostatními výchovnými prostředky, po případě když se normální působení na agenta ukazuje neúčinným. Jeho podstatou je připomínání kompromitace (nebo jiných tlakových prvků) příslušnou formou, která je volena po rozboru příčin a povahy agentovy nedisciplinovanosti. Forma se volí podle předpokládané účinnosti ve vztahu k povaze agenta a podle motivu, určujícího agenturní spolupráci.

Návrhy postihu agenta schvaluje na základě doporučení nižších služebních funkcionářů ministr vnitra.

Článek 67.

Ukončení spolupráce s agenturou nastává tehdy, když pro práci rozvědky přestává být agentura přínosem. Z rozvědné sítě musí být po předchozím rozboru možnosti postihu vyřazováni ti, kteří jednají nečestně a klamou řídící orgány, odmítají rozhodně dále spolupracovat, kteří jsou dekonspirováni, jsou neschopní, ztratili trvale rozvědné možnosti a nemají ani žádné perspektivní možnosti. S podstavenou agenturou neb agenturou převerbovanou nepřítelem zůstáváme někdy ve styku za účelem šíření desinformací.

K ukončení spolupráce s agenturou vypracuje rozvědčík návrh, ve kterém podrobně uvede důvody. Přiloží vyhodnocení dosavadní spolupráce a memorandum. Schválení ukončení spolupráce s agenty, důvěrnými styky, ideovými spolupracovníky a důvěrníky je řešeno v rámci platných rozkazů o delimitaci a pravomoci.

VII. Vlivová politika, aktivní opatření, desinformace

Článek 76

Vlivová politika představuje souhrn veškeré činnosti našeho státního aparátu k podpoře či prosazování zájmů ČSSR a socialistického tábora v imperialistických a nezúčastněných zemích.

Rozvědka se podílí na provádění naší aktivní vlivové politiky v první řadě tím, že získává tajné informace a dokumenty o politických, vojenských a hospodářských záměrech nepřítele, které mohou sloužit k orientaci a jako spolehlivý podklad pro uskutečňování vlivové politiky.

Článek 77

Rozvědka přispívá k provádění vlivové politiky také formou aktivních opatření (dále AO).

AO jsou přísně tajná opatření rozvědky, která směřují ve svém konečném účinku k podpoře zahraniční politiky a bezpečnosti světové socialistické soustavy nebo ke splnění určitého operativního záměru. Konečného účinku dosahuje rozvědka tím, že zpravodajskými silami, formami a prostředky co nejúčinněji zasahuje nepřítele v oblastech politického, hospodářského, vojenského nebo veřejného života, nebo zajišťuje jiný prospěch zájmům ČSSR a ZST.

Činnost rozvědky na tomto úseku je vyjádřením aktivní politické funkce rozvědky v rámci zpravodajského systému ČSSR a musí časově i věcně zapadat do celkového rámce vlivové politiky v dotyčné zemi nebo oblasti. Za tím účelem rozvědka úzce spolupracuje a koordinuje své úsilí s jinými součástmi státního aparátu provádějícími vlivovou politiku legálními, otevřenými formami.

K posílení činnosti AO a aby nedošlo k narušení širších zájmů zemí socialistické soustavy, provádějí se AO ve spolupráci nebo po informováni VSB SSSR, případně jiných spřátelených rozvědek.

Článek 78

K prvořadým a trvalým cílům AO patří především účinná podpora boje o udržení míru na celém světě a další upevňování a rozšiřování vlivu světové socialistické soustavy ve všech oblastech mezinárodní politiky.

Proto mají AO :

odhalovat agresivní a dobrodružnou politiku imperialismu a podporovat politiku odzbrojení, mírové, koexistence a hospodářského soutěžení rozdílných společenských soustav;

rozkládat a zpomalovat činnost existujících vojenskopolitických a ekonomických imperialistických seskupení;

vyvolávat nedůvěru neutrálů a závislých zemí k hlavním imperialistickým mocnostem a naopak;

vyvolávat nedůvěru mezi imperialistickými mocnostmi, jejich vládami, představiteli nebo institucemi navzájem;

vytvářet situace, vedoucí v kapitalistickém táboře k politickým, vojenským nebo jiným rozporům a krizím;

podporovat a pomáhat národně – osvobozeneckému hnutí;

podporovat a pomáhat jiným protiimperialistickým hnutím;

podporovat a pomáhat národům, které se vymanily z kapitalistického područí.

Článek 79

AO zaměřujeme proti objektům, jednotlivým osobám nebo činnosti, které svou zranitelností nebo z jiných důvodů skýtají předpoklady dosažení stanoveného cíle. Mohou jimi být minulá, současná, plánovaná, předvídaná nebo domnělá nepřátelská jednání, opatření a záměry institucí, organizací a osob. Proti nim může být využito, s přihlédnutím k dané konkrétní situaci, všech vhodných zpravodajských (tajných) podkladů, forem, sil a prostředků i legálních materiálů.

Článek 80

Při provádění AO používáme různé způsoby a prostředky. Hlavně se zaměřujeme:

na organizování, podporu nebo využívání masových nebo jiných významných akcí (na př. Akce národnostní, rasové, politických stran a skupin, veřejných organizací, odborů, žen, mládeže, kulturní, sportovní a pod., hraniční spory, stávky, demonstrace, meetingy, delegace, pochody, výzvy, rezoluce a pod.);

na ovlivňování politiky prostřednictvím vysoce postavených nebo jinak významných osobností, organizací, klik a skupin, nebo jejich skandalizaci;

na využívání věrných napodobenin dokumentů, vysoce postavených nebo významných osob, publikačních prostředků a prostředků poštovních projektů všeho druhu k seznamování jednotlivců, skupin, institucí, příp. Celé nebo kvalifikované veřejnosti s určenými skutečnostmi;

na diskreditaci osob, organizací a záměrů nepřátel;

na materiál nebo jinou pomoc proti imperialistickým nebo nacionalistickým hnutím a akcím, na jejich vyvolávání, podněcování, rozšiřování, příp. popularizování;

na desinformování nepřátel, demoralizaci jednotlivců i skupin šířením poplašných nebo nepravdivých zpráv, dezorganizaci a rozvrat určitých institucí a systémů indiskrece, interpelace a imunizaci projevu;

na zpravodajské hry pod cizí vlajkou;

na využívání vlastní i nám namontované nepřátelské techniky a jiných vhodných způsobů a prostředků.

Uvedené způsoby a prostředky je třeba stále obsahově rozvíjet, vzájemně spojovat a obohacovat o další tak, abychom dosahovali komplexních dlouhodobě působících a v pojetí i provedení originálních, neopakujících se aktivních opatření.

Nezbytným předpokladem každého AO je, aby využívané podklady, nichž se vychází, byly pravdivé a alespoň v některých bodech i nepřítelem prověřitelné, nebo aby uváděné skutečnosti či prováděné akce působily věrohodně.

Článek 81

V rámci určeného zaměření plánu AO je úkolem agenturně - operativní práce:

získávat podklady pro spolehlivé politické prognosy a ocenění všech současných politických faktorů včetně poznatků o agenturním prostředí, nezbytných pro provádění AO, aby AO vycházela z reálných možností, aby forma odpovídala obsahu a aby byly zajištěny předpoklady nezbytné operativnosti (rychlosti);

získávat rozmanité a věrohodné zpravodajské podklady, zejména tajné dokumenty a dobře dotované fondy legálních materiálů a materiálů pro falsdokumenty;

vhodně rozestavovat a operativně řídit agenturní síť a důvěrné styky, včetně nezbytných tajných spolupracovníků na území ČSSR a budovat agenturu, využitelnou speciálně pro účely AO;

zajistit spolehlivé technické zpracování podsunovaných materiálů nebo napodobenin;

zajistit utajení účasti rozvědky v přípravě, průběhu a po ukončení AO.

Ze základních předpokladů činnosti po linii AO vyplývá jejich vzájemná souvislost a závislost na naprosto spolehlivé a úspěšné činnosti všech úseků rozvědky, zejména všech odborů operativy a informačních úseků.

Článek 82

Všichni pracovníci rozvědky jsou povinni se soustavně zabývat při své práci sbíráním podkladů, přípravou a prováděním AO. Iniciativa a dovednost na tomto úseku je jedním z důležitých měřítek při hodnocení celkové práce rozvědčíka.

Při hodnocení. rezidentur jsou výsledky AO a jejich účinku proti hlavnímu nepříteli jedním z hlavních měřítek hodnocení práce rezidentury.

Článek 83

Námět AO podává kterýkoliv pracovník rozvědky příslušnému operativnímu odboru. Námět má obsahovat vlastní námět konkrétní akce, její odůvodnění, předpokládaný výsledek a ostatní okolnosti související s prováděním.

Operativní pracovník konsultuje došlé nebo vlastní náměty s pracovníky informačních úseků a odboru AO pro příslušnou oblast nebo zem. Po předběžné konsultaci zpracuje operativní pracovník návrh na AO.

Návrh AO musí obsahovat:

a) cíl konkrétní akce;

b) odůvodnění navrhovaného AO;

c) předpokládaný výsledek;

d ) podrobný způsob provedení (včetně výdajů);

e) kontrolu výsledků;

f) nebezpečné a risikové okolnosti.

V návrhu AO je námět podrobně rozpracován se všemi údaji a jmény, týkajícími se konkrétního provádění. Námět je podrobně rozpracován i po stránce proveditelnosti, vhodnosti, účinnosti a technického zajištění.

Návrh doporučují:

a) náčelníci zapojených operativních odborů;

b) náčelník odboru AO.

Návrh na AO schvaluje náčelník správy, nebo jeho zástupce. Pokud je návrh na AO předkládán ke schválení ministru vnitra, doporučuje ho náčelník správy. U aktivních opatření důležitého politického obsahu nebo bezprostředně se dotýkajících zájmů ostatních součástí státního aparátu ČSSR musí být základní idea opatření konsultována s příslušnými odděleními ÚV KSČ před předložením návrhu ke schválení.

Po provedeném AO je předkládána tomu, kdo návrh schválil, podrobná zpráva a dokumentace o provedeném AO. Koncept zprávy musí být konsultován s náčelníkem odboru AO.

Článek 84

Desinformační činnost je důležitou a nedílnou součástí činnosti čs. rozvědky a kontrarozvědky v boji proti nepřátelským špionážním a kontrašpionážním službám, snažícím se získat spolehlivé informace o našich politických, hospodářských, vojenských a vědecko - technických opatřeních a zjišťovat metody a zaměření práce čs. rozvědných a kontrarozvědných sil.

Desinformační činností se rozumí všechny akce organisované čs. rozvědkou a kontrarozvědkou s cílem oklamat protivníka formou upravených, avšak neprověřitelných zpráv a dokumentů budováním klamných objektů, vytvářením desinformačních agenturních sítí vybavených klamnými spojovacími prostředky a zaměřované na klamné objekty a úkoly. Současně má vytvářet vhodné podmínky pro odhalování činnosti nepřítele a napomáhat vlastní rozvědné i kontrarozvědné činnosti.

Článek 85

Obsah a zaměření desinformační činnosti se řídí celoročním plánem schváleným vedením ministerstva vnitra. Celoročnímu plánu je podřízen obsah dílčích desinformačních zpráv, určených k předání nepřátelským rozvědkám cestou zpravodajských her a všech dalších dotyků. Celoročnímu plánu je podřízeno budování našich podstavů a jiných zpravodajských dotyků na nepřátelské špionážní služby.

Článek 86

Plnění schválené desinformační linie rozpracovává a koordinuje odbor AO. Operativní součástí rozvědky a kontrarozvědky zajišťují a realizují splnění desinformačního plánu cestou jimi řízených zpravodajských her a kontaktů podle pokynů daných odborem AO.

K plánovitému využití všech zpravodajských her a kontaktů pro předávání klamných zpráv a informací je nutné, aby odbor AO byl informován a konsultován o všech zpravodajských hrách a kontaktech na nepřátelské špionážní služby.

K zajištění kontroly plnění plánu dezinformací je nutné předat odboru AO veškeré informace a materiály o tom, co nepřátelské špionážní služby v ČSSR zajímá, jaké poznatky nepřítel o ČSSR získal, jaká opatření proti ČSSR připravuje.

Návrhy všech desinformačních akcí, které nevyžadují podle platných ustanovení o delimitaci pravomoci schválení ministra, schvaluje náčelník 1. správy MV.

(neúplný text)